Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1960/2010

32 Cdo 1960/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně MEDITERRAN TRADE s.r.l., se sídlem v Bisceglii, Plazza S. Giovanni Bosco 12, Italská republika, zastoupené Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, proti žalované ŠINDELÁŘ SPEDITION s.r.o., se sídlem v Sedleci 49, PSČ 373 47, identifikační číslo osoby 26024641, zastoupené Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, o 13 447,28 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2009, č. j. -261, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2009, č. j. -238, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 11 056,80 EUR s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o výši náhrady nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení části věty před středníkem rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

I když dovolatelka uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) , je z jejich vylíčení zřejmé, že svými námitkami nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení , a Nejvyšší soud neshledal ani jinou okolnost, která by činila napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným.

Výhrada dovolatelky, že odvolací soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu škody za úplnou ztrátu zásilky včetně nepřípustného ušlého zisku v rozporu s hmotným právem, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle , jelikož odvolací soud správně aplikoval čl. 23 vyhlášky č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) – dále též jen „Úmluva CMR“, považoval-li podle odůvodnění napadeného rozhodnutí pro určení hodnoty zásilky za rozhodující, jakou cenu měla zásilka v době převzetí k přepravě žalovanou v Raublingu, a nikoli to, za jakou cenu žalobkyně přepravované zboží od svého dodavatele koupila.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle ustanovení nemohlo založit ani zpochybňování právního posouzení věci jak v otázce úhrady penále, které žalobkyně uhradila svému smluvnímu partnerovi, tak i v otázce aplikace a 16 Úmluvy CMR, neboť dovolatelka staví tyto námitky na kritice skutkových zjištění (ohledně skutečnosti, zda žalovaná dovezla zásilku na místo určení a zda ji příjemce odmítl převzít), z nichž vyšel odvolací soud. Tím totiž dovolatelka ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž míří na dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ).

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí však nelze usuzovat ani z námitky dovolatelky o neprovedení všech navržených důkazů, která je podřaditelná pod dovolací důvod podle Dovolatelka totiž ani prostřednictvím takto uplatněného dovolacího důvodu žádnou otázku zásadního právního významu nevymezuje a podle části věty za středníkem k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu