Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3521/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 33 Cdo 3521/2009

U S N E S E N Í

a) J. Ď.

a

b)

Z. Ď.

, zastoupených Mgr. Vítem Burešem, advokátem se sídlem v Brně, Dobrovského 50, proti žalovanému

J. O.

, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, o zaplacení 440.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 19. února 2009, č. j. -146, ve znění opravného usnesení ze dne 23. března 2009, č. j. -154, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. září 2008, č. j. -124, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné 440.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. , dále jen „ “), neboť přestože předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. října 2007, č. j. -93, byl usnesením Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 20. května 2008, č. j. -116, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. září 2008, č. j. -124, shodně jako v původním rozsudku.

Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Bez významu je tudíž výhrada dovolatele vůči závěru o stupni příbuzenského poměru žalobkyně k žalovanému, stejně jako námitky, že – z blíže rozvedených důvodů - neměl potřebu si peníze půjčovat a že si žádné peníze od žalobců nikdy nepůjčil. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výhrady nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle nezakládá ( ).

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalovaný obsahově ( ) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu odporuje hmotnému právu, neboť chybně aplikoval ustanovení , , v situaci, kdy právo na vrácení půjčky bylo promlčeno a žalovaný v řízení námitku promlčení uplatnil. Prosazuje názor, že nebyl důvod nepřiznat účinky vznesené námitce promlčení podle obč. zák. s odůvodněním, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

Otázka, zda námitku promlčení, kterou žalovaný v řízení o zaplacení částky 440.000,- Kč uplatnil, lze mít za odporující dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , nebo ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71) a není tudíž způsobilá založit zásadní právní význam napadeného rozsudku. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. Výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. navíc Nejvyšší soud podal opakovaně v celé řad svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. , nebo ze dne 25. října 2004, sp. zn. , ze dne 7. prosince 2004, sp. zn. , ze dne 16. března 2005, sp. zn. ). Odvolací soud při rozhodování v dané věci z intencí tohoto výkladu nikterak nevybočil.

Sluší se poznamenat, že ústavní stížnost žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. září 2008, č. j. -124, a rozsudku odvolacího soudu ze dne 19. února 2009, č. j. -146, ve znění opravného usnesení ze dne 23. března 2009, č. j. -154, Ústavní soud usnesením ze dne 17. srpna 2009, sp. zn. , odmítl jako zjevně neopodstatněnou, přičemž ústavně-konformní shledal argumentaci odvolacího soudu týkající se závěru o rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy podle obč. zák. Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle věty prvé a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobcům, kteří by podle věty první, , a měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2011

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu