Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3295/2009

29 Cdo 3295/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. B., zastoupeného JUDr. Ivou Vaňovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, U Havlíčkových sadů 1/422, PSČ 120 00, za účasti Bytového družstva Žižkov, se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 2511/64, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 00033529, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, PSČ 150 00, o zaplacení 922.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2009, č. j. -123, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. června 2004, č. j. -60, uložil družstvu povinnost zaplatit „žalobci“ částku 1,019.555,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1. října 2001 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, kterou tento soud uložil družstvu povinnost zaplatit navrhovateli částku 922.560,- Kč, a ve výroku II. o nákladech řízení (výrok první), změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl „žalobu“ o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1,019.555,- Kč od 1. října 2001 do zaplacení (výrok druhý), a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (výrok třetí).

Jde o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2005, č. j. -79, kterým byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzen co do částky 96.995,- Kč a ve zbývající části změněn tak, že se „žaloba“ zamítá, k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. dubna 2008, č. j. -103, v měnícím (zamítavém) výroku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Družstvo napadlo první a třetí výrok usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod dle a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v tomto rozsahu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku usnesení o nákladech odvolacího a dovolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle a jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání družstva proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Zásadní právní významnost napadeného rozhodnutí nezakládá námitka, podle níž odvolací soud nesprávně aplikoval článek 15 odst. 5 stanov družstva, ačkoliv měl věc místo toho posoudit podle článku 28 stanov, neboť v projednávané věci jde o plnění na další majetkovou účast (členský podíl) navrhovatele v družstvu. Dovolatelem zpochybněné právní závěry, které odvolací soud učinil při výkladu stanov družstva, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc (k tomu srov. např. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelem zpochybněný výklad stanov provedený odvolacím soudem Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem, neboť plně respektuje zásady výkladu právních úkonů, formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. (uveřejněného pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Přípustnost dovolání nezakládá ani výtka dovolatele, podle níž navrhovatel - v rozporu s , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) - neoznámil družstvu odstoupení od přídělu bez zbytečného odkladu poté, kdy se o porušení povinností dozvěděl. Kromě toho, že posouzení dané otázky má význam jen pro projednávanou věc a postrádá tak potřebný judikatorní přesah, z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel napadl platnost usnesení shromáždění delegátů ze dne 15. května 2000 (jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí představenstva družstva o zvýšení ceny za přidělovaný byt) u soudu, tedy nebyl nečinný, ale usiloval o změnu vzniklé situace.

Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani poslední z dovolatelem předestřených otázek, podle níž navrhovateli při odstoupení od přídělu nepřísluší právo na úroky z poskytnutých peněžních prostředků za dobu od jejich poskytnutí; odpověď na ni se totiž podává přímo z ustanovení § 502 obch. zák. (na něž ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. odkazuje), jež daný nárok navrhovatele výslovně vymezuje.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. června 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu