Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 472/2011

-17

U S N E S E N Í

P. G.,

proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 10. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. ze dne 19. 5. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal P. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 7. 10. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil a také mu nebylo spolehlivě prokázáno. V této souvislosti poukázal na to, že výpovědi svědkyně, která je současně poškozenou, nejsou věrohodné, protože mezi ním (a případně jeho synem) a poškozenou jsou dlouhodobé spory. Stejně tak poukázal i na to, že mezi výpovědí poškozené a svědka M. (zaměstnance poškozené) jsou podle jeho názoru rozpory takového rázu, že nebylo možné usoudit na to, že předmětného skutku se dopustil právě dovolatel, když soudy neodůvodněně nevzaly v potaz svědectví poskytnuté jeho synem. Uzavřel s tím, že za daných okolností nebylo bezpečně prokázáno, že předmětného skutku se dopustil právě dovolatel, skutek nebyl řádně objasněn a vzhledem k uvedenému došlo „k nesprávné aplikaci konkrétní skutkové podstaty a tedy i k nesprávnému právnímu posouzení celé věci, neboť na základě provedeného dokazování měl být dovolatel v souladu se zásadou in dubio pro reo obžaloby zproštěn“. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby „sám ve věci rozhodl o zproštění obžaloby“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z dikce uplatněného dovolacího důvodu plyne, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvození skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Dodal, že dovolatel v rámci své argumentace namítá výlučně nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávnost skutkových zjištění, učiněných ve věci činnými soudy. Současně uvedl, že se nejedná o případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry soudů na straně druhé. Protože se takto námitky dovolatele míjí s uplatněným dovolacím důvodem navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci, z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, proč uvěřily výpovědím poškozené I. Č. a svědka P. M. (včetně toho, proč jejich výpovědí nepovažuje za zásadně rozporné) a proč naopak neuvěřily výpovědi syna dovolatele M. G. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. dubna 2011

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka