Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3092/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně R. R., zastoupené Mgr. Lukášem Hrabcem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Smetanovo náměstí 7, proti žalované PIRS CZ, s. r. o. se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Žerotínova 1099, zastoupené JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Masná 10, o zaplacení 97.013,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2009, č. j. -94, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. listopadu 2008, č. j. -71, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 97.013,38 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. , dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Bez významu je tudíž výhrada vůči zjištění soudů obou stupňů, co bylo obsahem smlouvy ze dne 28. 11. 2005 (závazek žalované provést dílo), stejně jako námitka vůči závěru, že na straně žalované neexistovala překážka vedoucí k prodlení se zhotovením stavby. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle nezakládá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. ).

Posouzení jaká práva a povinnosti vyplývají pro smluvní strany ze smluv ze dne 28. 11. 2005 (o smlouvě budoucí kupní a o vázaném účtu), zejména vliv smlouvy o vázaném účtu na místo plnění jednotlivých splátek na budoucí kupní cenu, nemá zobecňujícípřesah, neboť jde o výklad konkrétních právních úkonů (mající jedinečný charakter), je významné právě a jen pro projednávanou věc, a nikoli pro celou řadu případů stejného druhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , nebo ze dne 9. ledna 2001 sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71).

Ze stejného důvodu není zásadně právně významným rozhodnutí odvolacího soudu pro posouzení toho, zda v projednávané věci jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák., neboť řešení této otázky je významné jen pro projednávanou věc a postrádá tak atribut judikatorního přesahu.

Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. června 2011

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předseda senátu