Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1357/2009

22

Cdo 1357/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Moravel, a. s., se sídlem v Olomouci-Holicích, Sladkovského 42, IČ: 45192511, zastoupeného JUDr. Petrem Dítětem, MBA, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19, proti žalovanému DISTEP, a. s., se sídlem ve Frýdku-Místku, Ostravská 961, IČ: 65138091, zastoupenému JUDr. Milanem Pavelcem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 42, o zaplacení částky 48.597,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. září 2008, č. j. -74, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) mezitímním rozsudkem ze dne 6. května 2008, č. j. -58, rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněný.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem budovy č. p. 533 v ulici Revoluční ve Frýdku-Místku, jejíž celková užitná plocha činí 2.516,8 m2. Žalovaný v této budově užívá v prvním nadzemním podlaží nebytové prostory o výměře 242,5 m2 jako výměníkovou stanici, a to na základě zákonného věcného břemene. Žalovaný za užívání nebytových prostor žalobci nic neplatí. Žalobce v letech 2005 až 2006 vynaložil na opravu označené budovy celkovou částku 443.904,10 Kč. Požadovaná částka 48.597,- Kč představuje podíl žalovaného na vynaložených nákladech na opravu budovy v poměru 24250/251816. Soud prvního stupně věc posoudil podle (dále „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žalobní nárok je co do základu opodstatněný. Odkázal na nález Ústavního soudu České republiky (dále „Ústavní soud“) č. 134/2005 Sb., z něhož vyplývá, že pokud speciální právní předpisy, podle nichž zákonná věcná břemena vznikají, nemají zvláštní úpravu, řídí se jejich režim obecnou úpravou občanskoprávní.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. září 2008, č. j. -74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Stejně jako soud prvního stupně vycházel při rozhodování z nálezu Ústavního soudu č. 134/2005 Sb. Uvedl, že věcná břemena zřízená na základě zákona mají nejen veřejnoprávní prvek daný způsobem jejich vzniku a účelem, ke kterému slouží, ale i významný prvek soukromoprávní. Pokud současné speciální předpisy zákonných věcných břemen neupravují náhrady související s jejich výkonem, je třeba použít úpravu soukromoprávní (§ 151n odst. 3 obč. zák.). Podle odvolacího soudu zásadně nelze užívat věcné břemeno bezplatně, ale za úplatu zahrnující výdaje spojené se zachováním věci a s jejími opravami.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, podle jeho obsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Uvedl, že na nemovitosti žalobce vzniklo žalovanému právo z věcného břemene podle , o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla, dnem právní moci stavebního povolení, tj. 5. 7. 1982. S odkazem na v dovolání blíže uvedenou judikaturu Ústavního soudu, zejména právní názor, že „nelze užívat věcné břemeno zcela bezplatně, ale za úplatu, která zahrnuje výdaje spojené se zachováním věci a s jejími opravami“, žalovaný dovozuje, že úplata za omezení vlastnického práva v sobě musí obsahovat i výdaje spojené se zachováním věci a s jejími opravami. S ohledem na to, že žalobce se již domáhal náhrady za omezení svého vlastnického práva samostatnou žalobou, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, žalovaný má za to, že v daném případě jde o překážku věci rozsouzené. Namítl, že stávající judikatura neřeší, „zda i v případě tzv. věcných břemen vzniklých ze zákona platí stejná právní úprava jako u soukromoprávních břemen, tj. zda lze uplatňovat přiměřenou část nákladů po oprávněném z věcného břemene vzniklého ze zákona či nikoli, a to samostatně nikoli v rámci úplaty za omezení vlastnického práva, a zda pro tento vztah platí i možnost jednorázové úplaty obsahující i budoucí přiměřené náklady na opravu a údržbu věci“. Oba soudy se nevypořádaly s námitkou žalovaného, že nárok žalobce s ohledem na zanikl prekluzí. Podle názoru žalovaného se žalobce „domáhá odlišného nároku, avšak se stejným právním režimem, který mohl být kompenzován“ podle Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Uvedl, že první část otázky nastolené žalovaným, „tj. zda i v případech tzv. věcných břemen vzniklých ze zákona platí stejná právní úprava jako u soukromoprávních věcných břemen, tj. zda lze uplatňovat přiměřenou část nákladů po oprávněném z věcného břemene vzniklého ze zákona či nikoli“, byla již v obecné rovině vyřešena judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“). V tomto rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím zásadního právního významu. Pokud jde o druhou část otázky, je třeba odlišovat náhradu za omezení vlastnického práva (zřízení věcného břemene) a náhradu nákladů vynaložených na zachování a opravy věci (náhradu související s výkonem práva odpovídajícího věcnému břemeni). V době kolaudace výměníkové stanice nepřicházelo v úvahu, aby se tehdejšímu vlastníkovi budovy dostalo náhrady za omezení vlastnického práva. Podle žalobce je vyloučeno, že by v rámci náhrady za omezení vlastnického práva podle a mohla být poskytnuta náhrada odpovídající nákladům, které bude třeba v budoucnu vynaložit na zajištění řádného užívání nemovitosti. Žádná taková náhrada nikdy poskytnuta nebyla. Povinnost žalovaného podílet se na nákladech na zachování a opravy zatížené věci podle obč. zák. je zcela obecná. V dané věci nejde o věc rozsouzenou, neboť v předchozím řízení se žalobce domáhal toliko jednorázové náhrady za omezení vlastnického práva.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle a 3 v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, protože otázkou zásadního právního významu v dané věci je, zda jednorázová náhrada za omezení vlastnického práva zřízením tzv. zákonných věcných břemen podle veřejnoprávních předpisů (v této věci podle ) v sobě zahrnuje i budoucí přiměřené náklady na zachování a opravy věcným břemenem zatížené nemovitosti, které je jinak podle obč. zák. povinna nést osoba oprávněná k jejímu užívání na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni.

Odpověď na uvedenou otázku v podstatě předurčuje judikaturou již vyřešená otázka, zda právní úprava povinnosti osoby z věcného břemene oprávněné podílet se na nákladech na zachování a opravách věci užívané na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni podle § 151n odst. 3 obč. zák. platí i v případě věcných břemen vzniklých ze zákona veřejnoprávní povahy. Tuto otázku řešil jak nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 134/2005 Sb., tak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod pořadovým č. C 6114, jenž dospěl k závěru, že právní režim věcných břemen zřízených na základě zákona se v otázkách neupravených speciálními veřejnoprávními předpisy řídí obecnou občanskoprávní úpravou.Uvedené ustanovení tedy dopadá i na právní vztahy z věcného břemene vzniklého na základě veřejnoprávní úpravy.

Podle přesvědčení dovolacího soudu pak poskytnutí jednorázové náhrady za omezení vlastnického práva náležející osobě ze zákonného věcného břemene povinné podle uvedené veřejnoprávní úpravy v sobě nezahrnuje plnění odpovídající povinnosti stanovené v § 151n odst. 3 obč. zák. Stejně jako je tomu v případě vzniku věcného břemene zřízeného smlouvou nebo rozhodnutím příslušného státního orgánu (není-li v těchto právních titulech stanoveno jinak), sjednaná či stanovená náhrada logicky neslouží k úhradě teprve v budoucnu vzniklých zpravidla předem nepředvídatelných či neurčitelných nákladů na údržbu či opravy věcným břemenem zatížené věci, je tomu i v případě věcného břemene vzniklého ze zákona. Jestliže tedy v takovém případě stanoví zákon osobě zatížené věcným břemenem právo na náhradu za omezení vlastnického práva, aniž by stanovil něco odchylného od obecné úpravy podle § 151n odst. 3 obč. zák., může se uvedená osoba domáhat svých práv podle označeného ustanovení zákona, jsou-li k tomu naplněny stanovené předpoklady.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací námitky nejsou opodstatněné a že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Protože nebyly ani zjištěny vady uvedené v , a b ) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle dovolání žalovaného zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2011

JUDr. František Balák

předseda senátu