Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1586/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. M. S., zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, Mojmírovců 41, proti žalovanému D. K., o 61.170,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2011, č. j. -363, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. června 2010, č. j. -339, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 61.170,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (čl. II, bod 1. , dále jen „ “), neboť přestože předchozí rozsudky ze dne 17. února 2004, č. j. -51, ze dne 15. března 2005, č. j. -91, a ze dne 30. září 2008, č. j. -267, byly zrušeny usneseními Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2004, č. j. -61, ze dne 12. prosince 2005, č. j. -101, a ze dne 16. prosince 2009, č. j. -302, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. června 2010, č. j. -339, shodně, tj. že žalobu zamítl.

Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Bez významu je tudíž námitka žalobce, že prokázal existenci ústně uzavřené smlouvy o dílo, resp. že se účastníci dohodli na podstatných náležitostech takové smlouvy. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výhrady nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat (srovnej znění část věty za středníkem ).

Otázka předání díla a případných vad nemá - při právním závěru, že smlouva o dílo nebyla uzavřena ani v ústní formě - právní relevanci a její posuzování tak nemůže činit z napadeného rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí zásadního právního významu.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl [ věta první, ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. června 2011

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předseda senátu