Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 435/2011

32Cdo 435/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, proti žalovaným 1. O. B., zastoupenému MUDr. Hanou Škodovou, obecnou zmocněnkyní, bytem v Praze 2 – Vinohradech, Záhřebská 35/248, 2. J. Z., , 3. IP & SADAL, spol. s r. o., se sídlem v Nehvizdech 8, identifikační číslo osoby 47537523, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, 4. IP NORYS, spol. s r. o., se sídlem v Zápech 151, identifikační číslo osoby 16554213 (vymazané z obchodního rejstříku ke dni 20. prosince 2003), a 5. M. R., zastoupenému JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 22, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008, č. j. -511, takto:I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008, č. j. -511, ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. září 2002, č. j. -296, ve výroku pod bodem V v části týkající se druhé žalované, a ve výroku o nákladech řízení, se odmítá.

č. j. -511,

se

ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. září 2002, č. j. -296, ve výroku pod bodem II tak, že žaloba se ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou zamítá, a ve výroku o nákladech řízení

zrušuje

a věc se v tomto rozsahu

vrací

Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 30. září 2002, č. j. -296, ve výroku pod bodem I určil, že právní předchůdce žalobkyně - Fond národního majetku České republiky (dále též jen „FNM“) je namísto druhé žalované vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši jedné ideální poloviny všech nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 576 vedeném u Katastrálního úřadu Praha - východ pro obec a katastrální území Nehvizdy, a to stavby č. p. 67, Nehvizdy, objekt bydlení, spolu s pozemky parc. č. st. 31 zastavěná plocha, parc. č. 69/9 louka a parc. č. 82 zahrada. Ve výroku pod bodem II určil, že FNM je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši jedné ideální poloviny všech nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 587 vedeném u Katastrálního úřadu Praha – východ pro obec a katastrální území Nehvizdy, a to stavby č. p. 7, Nehvízdky, objekt bydlení, spolu s pozemkem parc. č. st. 193 zastavěná plocha, stavby bez č. p./č. ev. průmyslový objekt, spolu s pozemkem parc. č. st. 195 zastavěná plocha, stavby č. p. 9, Nehvízdky, objekt bydlení, spolu s pozemkem parc. č. st. 196 zastavěná plocha, stavby č. p. 8, Nehvízdky, průmyslový objekt, spolu s pozemky parc. č. st. 197 zastavěná plocha, parc. č. 69/4 ostatní plocha - těžba surovin a parc. č. 83 zahrada. Výrokem pod bodem III pak zamítl návrh na určení, že pátý žalovaný je vlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí uvedených ve výroku pod bodem II, výrokem pod bodem IV zamítl návrh FNM na určení jeho spoluvlastnického podílu k nemovitostem uvedeným ve výroku pod bodem I proti žalovaným 1, 3, 4 a 5, výrokem pod bodem V zamítl žalobu na určení spoluvlastnictví FNM co do ideální poloviny k nemovitostem uvedeným ve výroku pod bodem II proti žalovaným 1, 2, 3 a 4 a výroky pod body VI a VII rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání FNM a žalovaných 2, 3, 4 a 5 Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. února 2004, č. j. -407, ve znění opravného usnesení ze dne 9. května 2005, č. j. -454, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I (jímž bylo rozhodnuto o určení spoluvlastnického podílu k nemovitostem zapsaným na LV č. 576) potvrdil, ve výroku pod bodem II (jímž bylo rozhodnuto o určení spoluvlastnického podílu k nemovitostem zapsaným na LV č. 587) jej potvrdil ve znění, že se určuje, že vlastníkem spoluvlastnického podílu jedné ideální poloviny všech nemovitostí zapsaných na LV č. 587 je namísto druhé žalované FNM, a ve výroku pod bodem III rozsudek soudu prvního stupně rovněž potvrdil. Výrok pod bodem IV změnil tak, že žaloba FNM na určení jeho spoluvlastnického podílu k nemovitostem uvedeným ve výroku pod bodem I proti žalovaným 1), 3), 4) a 5) se nezamítá, výrok pod bodem V změnil tak, že žaloba FNM na určení jeho spoluvlastnického podílu k nemovitostem uvedeným ve výroku pod bodem II proti žalovaným 1), 2), 3) a 4) se nezamítá, řízení proti čtvrté žalované zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

K dovolání druhé žalované (proti výrokům, kterými byly potvrzeny výroky rozsudku soudu prvního stupně pod body I a II a změněn výrok pod bodem V) a pátého žalovaného (proti „výroku, jímž bylo určeno vlastnictví FNM namísto pátého žalovaného“) Nejvyšší soud (poté, co usnesením ze dne 18. října 2006, č. j. -475, rozhodl o tom, že namísto FNM zrušeného ke dni 1. ledna 2006 bude v řízení jako s žalobcem pokračováno s Českou republikou – Ministerstvem financí) rozsudkem ze dne 21. února 2007, č. j. -480, rozsudek odvolacího soudu ze dne 11. února 2004 ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou zrušil ve výroku, jímž byl potvrzen (v upraveném znění) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (o určení spoluvlastnického podílu FNM k nemovitostem na LV č. 587), a ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem V (že žaloba na určení spoluvlastnictví FNM k nemovitostem uvedeným ve výroku pod bodem II se proti druhé žalované nezamítá), a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu dovolání druhé žalované zčásti odmítl a zčásti zamítl. Nejvyšší soud zrušil též rozsudek odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobkyní a pátým žalovaným ve výroku, jímž byl potvrzen (v upraveném znění) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (o určení spoluvlastnického podílu FNM k nemovitostem na LV č. 587), a zrušil rovněž rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II ve vztahu mezi žalobkyní a pátým žalovaným, a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení.

Odvolací soud nato rozsudkem ze dne 9. ledna 2008, č. j. -511, rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. září 2002, č. j. -296, se ve výroku pod bodem II mění tak, že se žaloba ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou zamítá, a že ve výroku pod bodem V v části týkající se druhé žalované se tento rozsudek potvrzuje. Zároveň uložil žalobkyni povinnost nahradit druhé žalované náklady řízení před soudy všech stupňů (v plné výši).

Tento rozsudek odvolacího soudu napadla – výslovně ve všech jeho výrocích - žalobkyně dovoláním. V čem spatřuje přípustnost dovolání, neuvedla, a co do jeho důvodů odkázala na ustanovení a (dále též jen ).

Naplnění obou uplatněných dovolacích důvodů ve vztahu ke všem napadeným výrokům dovolatelka shledala v tom, že odvolací soud zcela opominul skutečnost, že v předchozím řízení bylo rozhodováno i o nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 576 a že ve vztahu k druhé žalované bylo rozhodnuto ve prospěch dovolatelky.

Dovolatelka především poukázala na to, že odvolací soud v měnícím výroku uvedl, že se žaloba ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou zamítá, aniž blíže specifikoval, ve které části se žaloba zamítá, a rozhodnutí proto budí dojem, jako by byla zamítnuta žaloba celá, tedy i ohledně nemovitostí zapsaných na LV č. 576.

Dovolatelka též vytkla odvolacímu soudu (reflektujíc přitom, že dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení přípustné není), že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohlednil její částečný úspěch ve sporu a přiznal druhé žalované náhradu nákladů v rozsahu, jako by měla plný úspěch.

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Druhá žalovaná označila dovolání za nedůvodné, neboť o nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 576 již bylo „právoplatně“ rozhodnuto. Navrhla, aby dovolání proti výrokům odvolacího soudu ve věci samé bylo zamítnuto a proti výroku o nákladech řízení odmítnuto.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela provedená , Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. června 2009.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za kterou jedná pověřený zaměstnanec příslušné organizační složky státu, který má právnické vzdělání a jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 a ), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání žalobkyně směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem V v části týkající se druhé žalované, není přípustné podle ustanovení , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak), dovolání proti této části napadeného rozsudku tak může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tj. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Dovolatelka sice napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích, ve vztahu k tomuto výroku však dovolání nevymezuje žádný dovolací důvod; dovolatelka proti této části rozhodnutí odvolacího soudu nic nenamítá, nepolemizuje s ní, natož pak aby formulovala takovou otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí v této části. Protože dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (srov. větu první ), může při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132). Jestliže dovolatelka ve vztahu k tomuto výroku žádnou právní otázku nevymezila, nelze dospět k závěru o přípustnosti dovolání proti této části výroku podle ustanovení odst. l písm. c) Pro úplnost zbývá dodat, že podle ustanovení věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Dovolání není přípustné ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti shora označeným výrokům napadeného rozhodnutí podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Proti zbývajícímu – měnícímu - výroku rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné podle ustanovení a v tomto rozsahu je též důvodné. Byť v něm odvolací soud uvedl, že jím mění rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (jímž bylo rozhodnuto toliko o určení spoluvlastnického vztahu FNM k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 587), zní změněný výrok tak, že se ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou žaloba zamítá, což zavádí k závěru, že ve vztahu mezi těmito účastníky byla zamítnuta celá žaloba, tedy též ohledně určení spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 576, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto výrokem pod bodem I rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. září 2002, č. j. -296, ve spojení s potvrzujícím výrokem rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2004, č. j. -407, ve znění opravného usnesení ze dne 9. května 2005, č. j. -454. Za těchto okolností uvedený výrok nesplňuje požadavky na přesnost, určitost a srozumitelnost výroku rozhodnutí soudu, které lze dovodit z stanovícího předpoklady materiální vykonatelnosti soudního rozhodnutí, a řízení před odvolacím soudem je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

V tomto výroku proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení , část věty za středníkem, , zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení před soudy všech stupňů [ ], a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část první věty za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), přičemž nepřehlédne, že účastníky tohoto dovolacího řízení byly toliko žalobkyně a druhá žalovaná.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu