Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3031/2010

U S N E S E N Í

JUDr. J. K.

,

proti žalované

S. V.

,

zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, o určení nájemce nemovitostí, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu a o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. března 2010, č. j. -419, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.300,- Kč k rukám JUDr. Milana Štětiny, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. srpna 2008, č. j. -296, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. listopadu 2008, č. j. -305, výrokem I. zamítl žalobu o určení, že žalobce je nájemcem tam specifikovaných nemovitostí, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna uzavřít s P. P. (vnučkou žalobce) kupní smlouvu, jejímž předmětem by byly

„nemovitosti nacházející se v k. ú. a obci Skalice u České Lípy, zapsané na LV č. 330, tj. objekt bydlení čp. 53 na st. p. č. 332, st. p. č. 332 o výměře 1138 m2, p. č. 457 o výměře 917 m2, p. č. 459/2 o výměře 456 m2“

, a dále

„nemovitosti nacházející se v k. ú. a obci Česká Lípa, zapsané na LV č. 4772, tj. objekt bydlení čp. 531 na st. p. č. 496, st. p. č. 496 o výměře 149 m2“

(dále jen „předmětné nemovitosti“), výrokem III. žalobci uložil povinnost vyklidit a předat žalované tam specifikované nemovitosti do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. března 2010, č. j. -419, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I. a III. tak, že určil, že žalobce je nájemcem

„nemovitostí zapsaných na LV č. 330 v k. ú. a obci Skalice u České Lípy u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa, tj. objektu bydlení čp. 53 na st. p. č. 332, st. p. č. 332, p. č. 457 a p. č. 459/2

(výrok I.), a zamítl žalobu na vyklizení těchto nemovitostí (výrok III.); současně ho potvrdil v zamítavém výroku II. o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí s Petrou Pauerovou (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky IV. – VI.).

Ve vztahu k potvrzujícímu výroku II. vzal odvolací soud z provedených důkazů shodně se soudem prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že dne 2. srpna 1996 uzavřeli žalobce a žalovaná (vlastnice předmětných nemovitostí) smlouvu, v níž se žalovaná kromě jiného zavázala uzavřít s P. P., (vnučkou žalobce), kupní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí za kupní cenu 10.000,- Kč do třiceti dnů poté, co P. P. dovrší 21 let svého věku (dále jen „smlouva ze dne 2. srpna 1996“). Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že smlouva ze dne 2. srpna 1996 je podle svého obsahu nepojmenovanou smlouvou ve smyslu , , ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy ze dne 2. srpna 1996 (dále jen „obč. zák.“). Poté – s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2004, sp. zn. – uzavřel, že smlouva ze dne 2. srpna 1996 je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle obč. zák., neboť nelze sjednat závazek uzavřít určitou smlouvu mezi jinými subjekty, než mezi kterými má být tato smlouva v budoucnu uzavřena. Proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. potvrdil.

Proti potvrzujícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku II. není přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené v zamítavém výroku II. rozsudkem odvolacího soudu (viz potvrzující výrok II. napadeného rozsudku), bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Z následujících důvodů pak nemůže být dovolání přípustné ani podle

Napadený potvrzující výrok II. rozsudku odvolacího soudu spočívá na právním názoru, že smlouva ze dne 2. srpna 1996 je tzv. nepojmenovanou smlouvou (§ 51 obč. zák.), která je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle § 39 obč. zák.

Již na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že je nepřípadný odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněný pod C 4183 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že smlouvu o smlouvě budoucí lze uzavřít i ve prospěch třetí osoby. V souzené věci totiž o takovou smlouvu nešlo už proto, že ze smlouvy o smlouvě budoucí ve prospěch třetího by pro třetího muselo plynout pouze oprávnění a nikoli také povinnost, tj. v daném případě nejen právo, nýbrž i povinnost uzavřít kupní smlouvu, a navíc i povinnost zaplatit kupní cenu, byť zde pouze ve výši 10.000,- Kč.

V rozsudku ze dne 31. května 2004, sp. zn. , uveřejněném pod C 2896 v sešitě č. 30 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „uveřejněný rozsudek“), Nejvyšší soud České republiky dovodil, že zavázat se k uzavření smlouvy budoucí mohou pouze účastníci smlouvy, která má být jimi v budoucnu uzavřena; jiný subjekt se sám může zavázat, že do dohodnuté doby uzavře smlouvu, pouze je-li nepřímým zástupcem účastníka budoucí smlouvy (v projednávaném případě o takovou situaci nešlo). Z odůvodnění uveřejněného rozsudku vyplývá, že smlouva uzavřená mezi subjekty, které neměly být účastníky budoucí kupní smlouvy, je smlouvou nepojmenovanou (§ 51 obč. zák.). Taková smlouva je však absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.), neboť porušuje zákaz vyslovený v ustanovení § 51 obč. zák. neodporovat účelu zákona, jímž je v případě smlouvy o uzavření budoucí smlouvy podle § 50a obč. zák. založení smluvní povinnosti jednoho či obou jejích účastníků. Takováto smlouva navíc neobsahuje žádný vynutitelný závazek. Pokud se totiž subjekt zaváže k uzavření smlouvy (jako dvoustranného právního úkonu), lze tuto jeho povinnost vymáhat pouze žalobou na nahrazení projevu vůle ( ); taková žaloba však logicky vzato nepřichází v úvahu tam, kde má budoucí smlouvu uzavřít osoba odlišná od účastníků smlouvy, jíž je sjednáváno uzavření budoucí smlouvy. K právním názorům vyjádřeným v uveřejněném rozsudku se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku z 23. ledna 2008, sp. zn. , uveřejněném pod č. 84 v sešitě č. 8 z roku 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 28. února 2008, sp. zn. , a dále též v usneseních z 30. ledna 2008, sp. zn. , a z 26. října 2009, sp. zn. , a sdílí je i v projednávaném případě.

Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) dovodil, že smlouva ze dne 2. srpna 1996 je tzv. nepojmenovanou smlouvou ( obč. zák.), která je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle obč. zák., neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Dovolací soud pro úplnost navíc připomíná, že žalobní návrh, aby žalovaná byla povinna uzavřít s P. P. (vnučkou žalobce) smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí obsahově specifikovanou ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, lze kvalifikovat jako žalobu na nahrazení projevu vůle ( ). V daném případě přitom šlo o nahrazení prohlášení žalované, že návrh na uzavření citované smlouvy (obsažený v žalobě) přijímá ( obč. zák.). Měla-li však být navrhovaná smlouva uzavřena mezi žalovanou a P. P., která návrh na její uzavření neučinila a ani se řízení o nahrazení projevu vůle neúčastnila, nemohlo být uvedenému žalobnímu návrhu vyhověno (pro nedostatek aktivní věcné legitimace), i kdyby smlouva ze dne 2. srpna 1996 byla platná. Projevem vůle směřujícím k uzavření smlouvy (návrhem na uzavření smlouvy) totiž v případě jeho přijetí je vázán pouze jeho navrhovatel ( obč. zák.). Je tudíž pojmově vyloučeno, aby se nahrazení akceptačního prohlášení ve smyslu obč. zák. mohl domáhat subjekt odlišný od osoby, která má být přijatým návrhem vázána.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.000,- Kč (srov. , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 8. června 2011

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu