Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Td 17/2011

11 Td 17/2011-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. J.

F.

Návrh podle § 25 tr. ř. na odnětí věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci

s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 10. 2010, č. j. -492 byl obviněný ing. J. F. uznán vinným trestnými činy pohrdání soudem podle § 269 linea 1 tr. zák. a útokem na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dle zjištění soudu dopustil způsobem, popsaným ve skutkové větě tohoto rozsudku. Za to mu byl podle § 155 odst. 2 tr. zák., za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2011, č. j. -583, byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu. Obviněnému Ing. J. F. byl podle § 155 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Protože obviněný vznesl námitku podjatosti vůči celému senátu Krajského soudu v Praze, který měl jeho věc projednávat, rozhodl tento soud dne 2. 2. 2011 pod č. j. -581, že soudkyně senátu 9 To Krajského soudu v Praze Mgr. Božena Maříková, JUDr. Marcela Macková a JUDr. Renáta Humpová nejsou vyloučeny z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného Ing. J. F., vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. .

Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obviněný Ing. J. F. stížnost, o které přísluší rozhodovat Vrchnímu soudu v Praze. Zde jmenovitě vyjadřuje i výhrady vůči konkrétním soudcům Vrchního soudu v Praze, spočívající v jejich podjatosti. Podle rozvrhu práce byla dne 3. 3. 2011 přidělena věc k projednání a rozhodnutí senátu 1 To. Předseda senátu JUDr. Vladimír Král pak následně spisový materiál předložil Nejvyššímu soudu ČR s návrhem na odnětí věci a její přikázání jinému soudu podle § 25 tr. ř. Předseda senátu v návrhu konstatuje, že obviněného zná z doby svého působení na Ministerstvu spravedlnosti a to nejen z jeho činnosti ve vedení sdružení K213, které se na ministerstvo opakovaně obracelo se svými poznatky a připomínkami k aplikační praxi soudů, ale konečně i z rozhovoru se samotným obviněným při služebních setkáních. Osobní znalost obviněného a především skutečnost, že předseda senátu by mohl rozhodovat pod dojmem takto získaných informací o průběhu řízení mohou být způsobilé předmětem námitky některé ze stran nebo subjektů řízení, že totiž lze mít pochybnosti o jeho nestrannosti a nezaujatosti. Stejně tak lze očekávat, že námitka podjatosti by byla vznesena obviněným v souladu s tím, co již avizoval, tedy proti členům senátu, který má jeho stížnost vyřizovat, případně dalším soudcům Vrchního soudu v Praze, jmenovaným v jeho podání z 12. 10. 2009, kterým by věc mohla být následně podle rozvrhu práce přidělena. Rozhodování o podané stížnosti by nemělo být vedeno v konfliktní atmosféře, kdy stěžovatel podezírá soudce Vrchního soudu v Praze, že z nějakého důvodu rozhodují v jeho věcech účelově. Řízení by mělo být vedeno nezaujatě, objektivně a přesvědčivě garantovat dodržování zákona, včetně všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Z uvedených důvodů proto předseda senátu předkládá Nejvyššímu soudu České republiky věc s podnětem k rozhodnutí podle § 25 tr. ř. o odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a jejímu přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Důležité důvody pro takové rozhodnutí spočívají v nutnosti zajistit přesvědčivé respektování zásad trestního řízení a poskytnout záruku, že bez ohledu na výsledek řízení nebude kýmkoliv zpochybňována nestrannost soudního rozhodnutí.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a téhož stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, je však nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné. Ustanovení tr. řádu dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je totiž zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

I když určité projevy animozity obviněných vůči konkrétním soudcům či dokonce konkrétním soudům nebývají v justiční praxi běžné, nejedná se na druhé straně o jev výjimečný. I v takové situaci pak musí soudce či případně členové senátu v souladu se zákonem ve věci jednat a rozhodnout. Jinak řečeno negativní postoj obviněného vůči konkrétním soudcům či konkrétnímu soudu ještě není důvodem k tomu, aby byla porušena zásada zákonného soudce. Naznačuje-li předseda senátu Vrchního soudu v Praze, že obviněného zná z osobních jednání ještě z dob, kdy působil na ministerstvu spravedlnosti, evokuje obsah jeho vyjádření spíše úvahu o jeho případném vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Ke své případné podjatosti se však předseda senátu, který podal návrh na delegaci věci k Vrchnímu soudu v Olomouci, nijak nevyjadřuje, a v dané situaci není ani otázkou, kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.

Za tohoto stavu nebylo možné návrhu Vrchního soudu v Praze vyhovět a Nejvyšší soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2011

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vypracoval:

JUDr. Aleš Flídr