Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 326/2011

-52

U S N E S E N Í

T. D.,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 4. 11. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 13. 7. 2010 byl dovolatel uznán vinným v bodě 5) citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a v bodě 6-7) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal T. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. ze dne 4. 11. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se předmětných trestných činů nedopustil, když v rozhodné době byl na jiném místě. Dodal, že k prokázání uvedeného navrhl řadu důkazů, které však soudy bez řádného odůvodnění odmítly provést. Ke svému doznání, které učinil v rámci přípravného řízení, uvedl, že tak činil proto, že nechtěl být vzat do vazby, chtěl zůstat na svobodě a o důsledcích takového postupu nepřemýšlel. Poukázal na to, že ze spáchání označených trestných činů byl usvědčován výpověďmi spoluobviněných D. Ř. a R. M. s tím, že se podle jeho názoru jedná o osoby nedůvěryhodné, vícekrát soudně trestané. Má za to, že takto nebylo jednoznačně prokázáno, že by skutky kladené mu za vinu spáchal, a proto měla být aplikována zásada „in dubio pro reo“. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil citované usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Ostravě a „další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.

Nejvyšší státní zastupitelství České republiky přípisem ze dne 21. 3. 2011 sdělilo, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nedostatečně učiněná skutková zjištění a jejich nesprávné hodnocení s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě spáchání jednotlivých skutků v rozhodné době nebyl, když z předmětné trestné činnosti byl usvědčen pouze spoluobviněnými D. Ř. a R. M., když se jedná o osoby v minulosti vícekrát trestané, a proto jsou jejich výpovědi nevěrohodné. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí, přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím zmíněných spoluobviněných, které korespondovaly s výpověďmi jednotlivých poškozených, doplněných doznáním se k uvedené trestné činnosti dovolatelem, když se zabývaly i motivem, který jej k takovému postupu vedl, a to i s ohledem na změnu jeho pozdějších výpovědí. Stejně tak, zejména soud prvního stupně, adekvátním způsobem vysvětlil, proč ve věci nekonal další dokazování a neprovedl (jako zjevně nadbytečné) důkazy navrhované dovolatelem. Vznesené námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. dubna 2011

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka