Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3043/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce SONY KABUSHIKY KAISHA, se sídlem v Tokyu, 7-35, Kitashinagawa 6-Chome, 141-0001 Shinagawa-Ku, Japonsko, zastoupeného JUDr. Gabrielou Vendlovou, Ph.D. advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 46, proti žalovanému L. T., zastoupenému Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 6, o určení, že zadržené zboží jsou padělky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č.j. -75, takto:

I.Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodněnípodle :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. září 2007, č.j. -50, určil, že zboží představované 351 kusy paměťových karet označených ochrannou známkou SONY, z toho 100 kusů o kapacitě 1 GB, 200 kusů o kapacitě 2 GB a 51 kusů o kapacitě 4 GB, zajištěných rozhodnutím Celního úřadu Praha Ruzyně ze dne 25. dubna 2007, č.j. 4480b/07/194100-03, jsou padělky. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Dovodil zejména, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že zboží zajištěné celním úřadem porušuje jeho práva k duševnímu vlastnictví podle ustanovení , o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně dalších zákonů, v platném znění, neboť jde o předpoklad dalšího postupu jak zamezit porušování známkový práv žalobce.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č.j. -75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel především ze zjištění, že žalobce je majitelem národní slovní ochranné známky SONY i komunitární slovní ochranné známky téhož znění, které jsou zapsány u Úřadu průmyslového vlastnictví, takže je podle Nařízení Rady č. 1383/2003 aktivně legitimován k podání žaloby. Bylo prokázáno, že zajištěné zboží naplňuje znaky zákonné definice padělku či nedovolené napodobeniny ve smyslu Nařízení Rady č. 1383/2003, přičemž žalovaný se pokusil toto zboží dovézt do České republiky a požádal o jeho uvolnění do volného oběhu. Došlo tak k zásahu do práv žalobce k jeho zapsaným ochranným známkám.

Žalovaný zmíněný rozsudek odvolacího soudu napadl dne 12. května 2009 dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odst. 3 (dále jen „“), přičemž vytýká, že soudy obou stupňů řešily právní otázku v rozporu s hmotným právem (dovolací důvod ve smyslu ustanovení ). Dovolatel poukazuje především na skutkové okolnosti případu – zejména na to, že předložil soudu faktury, ze kterých vyplývá, že zboží bylo jako originály zakoupeno. To, že jde o padělky, uvádí sám žalobce. Z žádného důkazu pak nevyplývá, že by se žalovaný chystal předmětné zboží propustit do režimu volného oběhu. Připomíná též, že je zcela běžné, že velcí výrobci zadávají výrobu svých výrobků v asijských zemích, což s největší pravděpodobností činí i žalobce. Nebylo pak objektivně zjištěno, že se (ve skutečnosti) nejedná o vlastní zboží výrobce. Požaduje proto, aby rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, byly zrušeny, a aby věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a b) Dovolání však nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, protože není naplněn dovolací důvod podle ustanovení a rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení (rozhodnutí odvolacího soudu je zbudováno na konkrétních skutkových zjištěních), se kterými žalovaný ve svém dovolání polemizuje. Fakticky tak ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá případné uplatnění dovolacího důvodu podle ( ), pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. června 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu