Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3861/2009

U S N E S E N Í

Okresního stavebního bytového družstva

1) H. S.

a

2) A. S.

, zastoupeným JUDr. Vladimírem Bartošem, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 16. 12. 2005, č. j. -101, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 odmítl odvolání povinných proti usnesení z 21. 6. 2005, č. j. -87 (jímž soud nařídil exekuci vyklizením) s odůvodněním, že blanketní odvolání nebylo ani přes výzvu soudu doplněno, že tedy neobsahovalo žádné skutečnosti.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení , aniž však vysvětlují, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinní namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřují v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného zjištění stavu věci, když původní žalobní návrh, kterým se tehdejší žalobce domáhal přivolení soudu k výpovědi z nájmu manželů, kdy tento byl podepsán tehdejším předsedou představenstva družstva, přičemž za žalobce jednala Mgr. Houšková jako člen představenstva, aniž by oba jmenovaní za žalobce jednat, resp. podepisovat vůbec mohli a byli oprávněni, neboť neproběhla řádná transformace družstva podle a z tohoto důvodu jsou všechny činěné právní úkony zástupců bytového družstva neplatné, přičemž představenstvo, které od této doby v družstvu působí, představuje pouze sebe, nikoli družstvo. O podání žaloby tak nerozhodovala členská schůze družstva, ale osoby, které k tomu neměly jakékoli oprávnění, v čemž povinní spatřují porušení stanov družstva.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatelé sice napadenému rozhodnutí – navíc bez jakékoli konkretizace – přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Předně nutno zmínit, že napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení okresního soudu z 1. 12. 1999, č. j. -11 (pod tímto jednacím číslem a tohoto dne byl vydán podkladový rozsudek), ale usnesení téhož soudu z 21. 6. 2005, č. j. 4055/2001-87.

Z obsahu dovolání je zcela zjevné, že dovolatelé nebrojí proti právnímu závěru dovozenému v intencích ustanovení § 44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu, že totiž odvolání nutno odmítnout proto, že neobsahovalo žádné skutečnosti, nýbrž že napadají výlučně právní závěry nalézacího soudu, tedy věcnou (ne)správnost exekučního titulu. V této souvislosti je ovšem namístě zdůraznit, že napadené rozhodnutí nespočívá na posouzení, jež by se odvíjelo od věcné správnosti či nesprávnosti exekučního titulu, čemuž by odpovídalo odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce; krajský soud však odvolání odmítl z důvodu jiného, totiž proto, že neobsahovalo skutečnosti

žádné

, jelikož tzv. blanketní odvolání přes výzvu soudu doplněno nebylo. Tento právní závěr, na němž napadené rozhodnutí ve skutečnosti spočívá, však dovoláním napaden nebyl.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.předseda senátu