Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
03777C2F623F66F8C1257A4E00692623.html
HTML · 11.86 KB
No categories available
30 Cdo 4340/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D. ve věci Ing. L. M., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 151/2005 , o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 3. 2010, č.j. 22 C 151/2005 – 69 a Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2010, č.j. 35 Co 225/2010 – 79, takto:
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 3. 2010, č. j. 22 C 151/2005 – 69, kterým bylo dle § 104 odst. 2 věty třetí občanského soudního řádu (dále „o. s. ř. “) zastaveno řízení o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím.
Usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně napadl žalobce dovoláním, kterým se domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. ).
Žalobce výslovně napadl dovoláním i usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zastavil pod bodem I. výroku tohoto usnesení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003 , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř. taxativním výčtem.
Usnesení o zastavení řízení pro nesplnění jeho podmínek v případě odstranitelného nedostatku podmínek řízení není usnesením ve věci samé, a proto přípustnost dovolání proti němu nelze dovodit z § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Nejde přitom ani o rozhodnutí, proti němuž by přípustnost dovolání byla výslovně založena ust. § 238 a 239 o. s. ř. o. s. ř. Z toho plyne, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno řízení podle ust. § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. o. s. ř. , není přípustné.
Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první, ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, jak je uvedeno pod bodem II. výroku.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. července 2011
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu