Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2635/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 2635/2009

U S N E S E N Í

O. K.

,

zastoupeného JUDr. Josefem Filipem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského č. 156, proti žalovanému

J. Ř.,

zastoupenému JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova č. 24,

o určení neúčinnosti smlouvy o zřízení věcného břemene,

vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2009, č.j. -110, takto:

I.

Dovolání žalovaného

se odmítá.

II.

Žalovaný je

povinen

zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Filipa, advokáta se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského č. 156.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 30. září 2008, č.j. -84, určil, že smlouva (ve výroku podrobně precizovaná) o zřízení věcného břemene ze dne 20. září 2002 je vůči žalobci právně neúčinná a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. února 2009, č.j. -110, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že se žalovanému jako osobě blízké dlužnicím nepodařilo ve smyslu ustanovení (dále jen „obč. zák.“) prokázat, že jejich úmysl zkrátit věřitele nemohl poznat ani při náležité pečlivosti.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 27. května 2009 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť má za to, že napadené rozhodnutí má právní stránce podle ustanovení zásadní význam. Nominálně uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení s tím, že „v řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci“. Konkrétně pak odvolacímu soudu především vytýká neprovedení řady jím navrhovaných důkazů. Předestírá současně konkrétní skutkové okolnosti případu. Navrhl zrušení dovoláním napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce v podaném písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud vzal v úvahu, že toto dovolání je nepřípustné. Požádal též o náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a b) za situace, kdy předchozí (a též vyhovující) rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen výlučně jen z procesních důvodů.

Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Dovolání však není přípustné ani podle ustanovení Výklad ustanovení in fine obč. zák. provedený odvolacím soudem v otázce vynaložení náležité pečlivosti na straně žalovaného za účelem rozpoznání úmyslu dlužnic žalobce, zkrátit uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, není v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Termín náležitá pečlivost, kterou zákon nijak nedefinuje, je třeba vykládat se zřetelem ke všem okolnostem zjištěným v konkrétní situaci, přičemž vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době odporovaného právního úkonu, z jejích výsledků poznala, tj. aby se o tomto úmyslu dověděla (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2009, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35, ročník 2002). Nejde tedy o otázku právní, ale skutkovou, což ostatně nepřímo potvrzuje i samotné dovolání, které ve skutečnosti ve své podstatě nebrojí proti konkrétní aplikaci práva odvolacím soudem, ale má námitky proti skutkovým zjištěním a proti tomu, jak k nim tento soud dospěl. Z obsahu dovolání tak vyplývá především uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle zmíněného ustanovení přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá případné uplatnění dovolacího důvodu podle ( ), pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ , ].

Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem v souvislosti s vyjádřením k dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění a č. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 2.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč (srov. , , ve znění a č. a č. ), vše zvýšené o 20% DPH v částce 510,-Kč. Celkovou částku 3.060,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě ( ) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu