Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3071/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

J. L.,

České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2009, č.j. -55, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. června 2008, č.j. -42, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 150.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen obč. zák.). Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná odstranila následek zásahu do práva na ochranu jeho osobnosti, a to formou sdělení ve sdělovacích prostředcích v místě bydliště žalobce, tj. v regionálním tisku a regionálním vysílání rozhlasu a televize, ve kterém bude prezentována správná a úplná informace o stavu trestního řízení, vedeného proti žalobci, a o zrušení odsuzujících rozsudků Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, č.j. -195, a Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. -211, Nejvyšším soudem ČR. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně věc posoudil podle § 13 odst. 1 obč. zák. se závěrem, že vedení trestního stíhání, ani odsouzení za trestný čin (i když byly následně odsuzující rozsudky zrušeny), nemůže mít za následek neoprávněný zásah do osobnostní sféry žalobce, neboť se jedná o plnění povinnosti uložené orgánům činným v trestním řízení v zájmu ochrany veřejného zájmu.

K odvolání žalobce do výroku I. o věci samé ohledně částky 100.000,- Kč Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2009, č.j. -55, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním i právním závěrem soudu prvního stupně a konstatoval, že občanskoprávní ochrana fyzické osobnosti se poskytuje jen proti takovému zásahu do jejích osobnostních práv, který lze kvalifikovat jako neoprávněný (protiprávní-nedovolený), za což nelze považovat činnost orgánů v trestním řízení. Pokud tedy nedošlo tvrzeným jednáním k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, pak nelze ani přiznat zaplacení nemajetkové újmy v penězích.

Proti rozsudku odvolacího soud podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen ) a podává je z důvodu uvedeného v , neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně vykládá podmínky vymezené v ustanovení obč. zák. Odkazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu ČR, zejména nález sp. zn. a nález sp. zn. , podle které trestní stíhání a z něho vzešlý trest představují vážný zásah do osobní svobody jednotlivce a vyvolávají další negativní důsledky pro jeho osobní život. Dovolatel se tak legitimně domnívá, že byl poškozen na svých osobnostních právech a to po celou dobu, po kterou existovalo meritorní rozhodnutí ve věci, jímž byl uznán vinným trestným činem, který nespáchal. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a b)

Dovolání však není přípustné ani podle ustanovení

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení (dále jen „obč. zák.“) ve výši 100.000,- Kč v souvislosti s tvrzeným neoprávněným zásahem spočívajícím v nezákonném rozhodnutí, jímž byl odsouzen pro trestný čin šíření poplašné zprávy, potvrzen. Sám žalobce měl uplatnit nárok na náhradu škody podle , kdy žádost o odčinění imateriální újmy byla zcela odmítnuta. V rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011, sp.zn. , se uvádí, že nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě či trestu, které bylo vydáno před účinností , lze přiznat v době od 18. 3. 1992 přímou aplikací Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Práva na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí podle a násl. obč. zák. a podle ve znění pozdějších předpisů, popř. podle Úmluvy, nelze uplatňovat na základě totožných skutkových tvrzení. Potud nelze s ohledem na uplatněné důvody obsažené v dovolání považovat napadené rozhodnutí za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jež by se vyznačovalo potencionálním judikatorním přesahem. Pokud z obsahu dovolání případně vyplývá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , pak k němu nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle zmíněného ustanovení přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá eventuální uplatnění dovolacího důvodu podle ( ), pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a , s ohledem na skutečnost, že dovolatel nemá na jejich náhradu nárok, zatímco žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu