Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2757/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 2757/2009

U S N E S E N Í

IČO

61328561, se sídlem v

Plzni, Radobyčicích, Zářivá čp. 41

,

zastoupeného JUDr. Miroslavem Rácem, advokátem se sídlem v Lounech, Na Valích 620, proti žalované obchodní společnosti

REVITAL GROUP, s.r.o.,

IČO 25720431,

se sídlem v Praze 1, Politických vězňů čp. 934, zastoupené JUDr. Petrem Víškou, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2,

o 226,995,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2007, č. j. -68, takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. března 2007, č.j. -68, potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 26. října 2006, č.j. -51, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci ve prospěch konkursní podstaty úpadce REMONTAS, spol. s r.o., částku 226.995,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že společnost REMONTAS, spol. s r.o., si dne 30. 6. 2000 pronajala od společnosti DELOC, s.r.o., nebytové prostory na dobu neurčitou. Mezi stranami bylo dohodnuto, že po dobu pěti let nebude muset nájemce platit nájemné, přičemž do 31. 8. 2000 provede v nebytových prostorách stavební úpravy v objemu 700.000,- Kč. Dne 29. března 2001 si tytéž prostory od DELOC, s.r.o., pronajala žalovaná na dobu neurčitou s tím, že nemusí též po dobu pěti let platit nájemné a že dokončí stavební úpravy v objemu 700.000,- Kč. Dne 31. 12. 2001 žalovaná ukončila s DELOC, s.r.o., nájemní poměr založený smlouvou o pronájmu a současně se dohodly na finančním vyrovnání. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci. Konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná obohatila na úkor úpadce – společnosti REMONTAS, spol. s.r.o. Podle ustanovení ásl. (dále jen „obč. zák.“) mohlo k bezdůvodnému obohacení dojít jen na straně vlastníka nebytových prostor – společnosti DELOC, s.r.o., ovšem jen za předpokladu jednoznačného prokázání nezaplacení stavebních prací provedených úpadcem REMONTAS, spol. s r.o., kterými by došlo ke zhodnocení nemovitosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení Odkazuje na dovolací důvody podle ustanovení a b) , neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel tvrdí, že ve věci se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení a nikoli ze smluvního vztahu. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda při závazkových vztazích z bezdůvodného obohacení mezi více subjekty má rozhodnutí soudu vycházet z primárních vztahů a nebrat na zřetel, že postupně došlo k nějakým dalším plněním, jimiž mohla být aktivní a pasivní legitimace ve vztazích z bezdůvodného obohacení změněna, nebo zkoumat otázky aktivní a pasivní legitimace ve vztazích z bezdůvodného obohacení mezi více subjekty podle aktuálního stavu, případně podle stavu ke dni podání žaloby. Dovolatel považuje za správný druhý postup. V této souvislosti odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. a sp. zn. . Dále se domnívá, že v předmětné věci se jedná o nárok podle a o věci měl rozhodovat v prvním stupni Městský soud v Praze.

Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a b) Dovolání však nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, protože není naplněn dovolací důvod podle ustanovení a rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení , neboť při aplikaci ustanovení násl. obč. zák. se nedostal soud druhého stupně do případných interpretačních obtíží. Rozhodnutí odvolacího soudu je zbudováno především na konkrétních skutkových zjištěních, aniž by bylo možno usuzovat, že se tak dostalo do případného rozporu s dovolatelem zmíněnými rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR. Napadené rozhodnutí se přitom nevyznačuje eventuálním možným judikatorním přesahem.

Jestliže žalobce ve svém dovolání polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, resp. poukazuje na vlastní skutkové vylíčení případu, pak tak fakticky ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá případné uplatnění dovolacího důvodu podle ( ), pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu