Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1593/2010

23Cdo 1593/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce: R. B., zastoupeného JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem, se sídlem Praha 7, Dobrovského 15, proti žalované: Česká pojišťovna a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o zaplacení Kč 183.904,- s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2009, č. j. -43, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 11. listopadu 2008, č. j. -27, že základ nároku je opodstatněn (výrok I.) a že o výši plnění a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem (výrok II.)

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako podnikatel ve stavebnictví uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu ze dne 24. 1. 2003 o pojištění odpovědnosti za škody a že při provádění stavebních prací v lednu 2006 v domě P. P. došlo k poškrábání podlah, jejichž oprava si vyžádala náklady ve výši 183.904,- Kč, které svým dodavatelům žalobce uhradil, přičemž z jeho strany nedošlo k úmyslnému způsobení škody. Proto došlo k pojistné události ve smyslu čl. 5 Všeobecných pojistných podmínek (jako součásti smlouvy) a žalovaná nebyla oprávněna odmítnout poskytnutí pojistného plnění, když nenastal žádný z případů podle čl. 6 Všeobecných pojistných podmínek.

Soud prvního stupně proto rozhodl, že základ nároku je opodstatněný.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem v záhlaví označeným, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.)

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle a a 5 (dále též „ “), zopakoval a doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

Odvolací soud konstatoval, že základním předpokladem pro plnění žalované pojišťovny je podle (dále též „obč. zák.“), v rozhodném znění, že nastala nahodilá událost.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně, že žalobce jako stavební podnikatel prováděl prostřednictvím svých zaměstnanců práce ve shora uvedeném rodinném domě, při nichž došlo k poškrábání dřevěných podlah, přičemž práce probíhaly delší dobu i když podlahy byly přikryty fóliemi, opakovaně měněnými, je nesporné, že při stavebních a malířských pracích došlo v důsledku nedostatečného zakrytí podlah, kterému mohlo být včas zabráněno v průběhu prací, k jejich poškrábání.

Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – dovodil, že v daném případě nešlo o nahodilou událost, která by nastala nezávisle na vůli žalobce a jíž by nebylo možno odvrátit a předejít tak škodě (§ 415 obč. zák.) Na souzenou věc dopadá čl. 12 bod 5. Všeobecných pojistných podmínek žalované, že škoda je způsobena úmyslně, jestliže byla způsobena úmyslným opomenutím, které lze přičíst pojištěnému, nebo o kterém pojištěný věděl. Žalobce jako stavební podnikatel měl věnovat průběhu prací náležitou pozornost a bezprostředně reagovat na zjištěné nedostatky a dbát o jejich odstranění. Jestliže tak nečinil, nesnažil se vzniku škody zabránit ani s vynaložením veškerého úsilí, které lze po něm jako podnikateli požadovat a naopak došlo k zanedbání jeho povinností.

Odvolací soud uzavřel, že žalovaná není povinna poskytnout žalobci pojistné plnění a tudíž změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl ( )

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž především namítá, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující, že došlo k úmyslnému způsobení škody. Žalobce učinil všechna prevenční opatření, podlahu zakrýval standardním způsobem černými neprůhlednými foliemi, nohy štaflí při malování byly omotány látkou, přichycenou lepenkou. Pokud se folie při chůzi po štaflích protrhla, folie se vyměňovala a zůstalo-li po sundání folie na podlaze nějaké smetí, bylo zameteno a dána nová folie.

Dovolatel uvádí, že po reklamaci vlastníka domku žalovaná prostřednictvím svého technika p. M. svou odpovědnost uznal a v zápise ze dne 6. 2. 2006 byla dojednána oprava dodavatelských způsobem s následnou úhradou žalované. Teprve dodatečně žalovaná přehodnotila své stanovisko a uplatnila výluku z pojištění podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Všeobecných pojistných podmínek pro úmyslné způsobení škody.

Dodavatel je toho názoru, že v čl. 12 bod 5. Všeobecných pojistných podmínek, aplikovaném odvolacím soudem, je pouze vysvětlen pojem, kdy je škoda způsobena úmyslně. Výluka z pojištění je zakotvena v čl. 6 odst. 1 písm. a) cit. podmínek. Je však absurdní, že by žalobce úmyslně poškozoval podlahu. Tvrzení odvolacího soudu, že žalobce měl bezprostředně reagovat na zjištěné nedostatky a dbát na jejich odstranění, nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. O poškrábání podlahy se žalobce dozvěděl až při předání díla. Navíc toto poškození spočívá v drobných škrábancích, zjistitelných pouze při bližším zkoumání proti světlu. Mohlo jít nejvýše o nedbalost, a to nevědomou, nikoli o úmysl.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že na dané dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava, obsažená v ( , ve znění pozdějších předpisů) včetně novely, provedené s účinností od 1. 7. 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení cit. zákona) vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 7. 10. 2009.

Nejvyšší soud dále konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem ( , , ) a je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( )

Dovolatel výslovně neuvádí dovolací důvod, pro který rozhodnutí odvolacího soudu napadá, z obsahu dovolání a jeho kontextu lze dovodit, že nesouhlasí s právním posouzením otázky výluky z pojištění v souvislosti s otázkou odpovědnosti za vzniklou škodu. Uplatňuje tak dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Na prvním místě je účelné podotknout, že na daný nárok, který je předmětem řízení, se vztahuje právní úprava pojistných smluv v ustanoveních § 788 až 828 obč. zák. (posléze zrušená), zejména v ust. § 822 an. obč. zák. o pojištění odpovědnosti za škodu a dále úprava ve Všeobecných pojistných podmínkách pro smluvní pojištění odpovědnosti za škodu PPOS 95, které byly součástí pojistné smlouvy.

Pojmovým znakem pojistné smlouvy je ve smyslu ust. § 788 odst. 1 obč. zák. v rozhodném znění nahodilá událost.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že v posuzovaném případě – na rozdíl od závěru soudu prvního stupně – nešlo o nahodilou událost. Názor odvolacího soudu, že na danou věc dopadá čl. 12 bod 5. VPP o úmyslném způsobení škody v návaznosti na čl. 6 bod 1. písm. a) VPP, není správný, neboť nepochybně jednání (opomenutí) žalovaného úmyslné nebylo a bylo by mu možno přičítat pouze nedbalost (ať již vědomou nebo nevědomou), pokud by nevěnoval dostatečnou pozornost ochraně podlahy před jejím poškrábáním při stavebních resp. malířských pracích. Přitom však v řízení bylo zjištěno, že žalobce při provádění oprav omítek a malířských pracech pokrýval podlahy krycí fólií, kterou vyměňoval a podlahy čistil a činil tak běžná opatření k ochraně podlah. Žalobce za vzniklou škodu nese odpovědnost a poněvadž šlo o událost nahodilou, tedy událost, k níž mohlo, ale nemuselo při opatřeních učiněných žalobcem dojít, avšak došlo-li k ní, aniž jí bylo možno v průběhu prací při běžném postupu zjistit a ze strany žalobce předejít (srov. § 415 obč. zák.), přičemž, jak bylo uvedeno žalobce činil opatření k zabránění vzniku škody na podlahách, šlo o událost nahodilou. Okolnost, že by došlo k event. určitému zanedbání povinností žalobce jako podnikatele (např. použití silnější fólie) nelze považovat za okolnost vylučující existenci nahodilé události, jak nesprávně usuzoval odvolací soud.

Odvolací soud právní otázku nahodilé události nesprávně posoudil a na základě toho uzavřel, že žalovaná není povinna poskytnout žalobci pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu (§ 822 an. obč. zák. v rozhodném znění.).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a odst. 3 věta první cit. ustanovení )

Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán ( věta první v návaznosti na )

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci ( ost. 1 věta druhá )

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. června 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu