Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3920/2009

U S N E S E N Í

B. V.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2009, č. j. -50, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2009, č. j. -50, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 12. 6. 2008, č. j. -29, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 50.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ve shodě s ním dovodil, že není opodstatněn nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu vyvolanou délkou soudního řízení, vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , které skončilo právní mocí rozhodnutí dovolacího soudu dne 9. 11. 2004; vzhledem k přechodnému ustanovení čl. II. , kterým se mění , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“) je totiž v dané věci vyloučena možnost pravé zpětné účinnosti novelizovaného ustanovení zákona a tedy i možnost odškodnění imateriální újmy, neboť před nabytím účinnosti novely zákona žalobci uplynula promlčecí doba ve smyslu zákona.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci podle Namítá nesprávnost aplikace přechodného ustanovení s tím, že soud jednak nepřihlédl k podané stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále též jen „ESLP“), čímž se promlčecí doba prodlužuje na jeden rok od účinnosti , jednak nezohlednil šestiměsíční stavení běhu promlčecí doby po dobu předběžného projednání nároku u příslušného ústředního orgánu podle zákona. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 21. 5. 2008, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Při posouzení, zda má napadené rozhodnutí zásadní význam pro soudní praxi, je přitom dovolací soud vázán vymezením důvodů dovolání (srov. věty první ).

Odvolací soud v souladu se zákonem i dosavadní judikaturou (srov. zejména

r

ozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. , publikovaný pod číslem 111/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) před aplikací §

31a

odst. 1 zákona č.

ve znění na nárok vzniklý před účinností tohoto ustanovení řešil (i bez vznesení námitky promlčení, neboť tato okolnost je součástí skutkové podstaty normy) jako otázku předběžnou, zda nárok na náhradu této újmy nebyl promlčen; jde totiž o stanovení předpokladů, za nichž lze

právní normu

vůbec použít a podle ní postupovat. Z toho plyne, že je přitom pojmově vyloučeno přihlížet k ustanovení § 35 zákona, podle nějž se jinak běh promlčecí doby staví po dobu, kdy byl nárok skutečně předběžně projednáván u ústředního orgánu; přechodné ustanovení s jeho použitím nepočítá, ostatně u nároku, který se konstituuje zpětně, není možné vyžadovat, aby jej poškozený již před jeho vznikem předběžně uplatnil. Významná není ani tvrzená (žalobcem nedoložená) okolnost, že podal stížnost k ESLP, neboť v takovém případě by se nárok promlčel podle výslovné dikce zákona k

27. 4. 2007, zatímco žaloba byla podána dne 16. 7. 2007.

Je tedy zřejmé, že z pohledu dovolatelem předložených právních otázek nelze napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam [ a odst. 3 ] a že tedy jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. července 2011

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu