Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 994/2011

23 Cdo 994/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně J. S., zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Třída Československé armády č. 300, proti žalované IZOSTAV stavební firma, s. r. o., se sídlem Velké Poříčí, Poříčská č. 97, IČO 259517751, zastoupené JUDr. Hanou Poprachovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí č. 47, o zaplacení 88 000,- Kč a 95.203,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2010, č. j. -265, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. října 2010, č. j. -265, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. října 2009, č. j. -238, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 88.000,-Kč s příslušenstvím a 95.000,- Kč (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení (dále jen „ “). Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení trpí vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 21. října 2010, kdy nabyla účinnosti novela provedená Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. července 2009.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněným subjektem (žalovanou) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soud, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 88.000,- Kč s příslušenstvím a 95.203,- Kč.

Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustnost dovolání založena I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( ).

Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyšší ho soudu České republiky ze dne 15. června 1999, sp. zn. , které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).

V dané věci napadá žalovaná dovoláním potvrzující výrok odvolacího soudu ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem – o peněžitém plnění ve výši 88. 000,- Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za vady a o peněžitém plnění ve výši 95.203,-Kč z titulu náhrady škody způsobené vadným plněním. Dovolání se v dané věci týká nároků se samostatným skutkovým základem, z nichž žádný nedosahuje částky 100.000,- Kč. Je přitom nerozhodné, že jejich součet tuto částku převyšuje a odvolací soud o nich rozhodl jedním výrokem ( srov např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).

Jelikož dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100 000,- Kč (ale současně převyšujícím 50 000,- Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.

V , popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. (zveřejněném v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení a 3 a obchodního zákoníku, ale i z ustanovení , v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.

Podle (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod body 1. až. 6.

Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění ve výši 88.000,- Kč s příslušenstvím – vrácení ceny díla na základě odstoupení od smlouvy o dílo uzavřené podle § 536 a násl. obch. zák. pro vady díla a peněžité plnění ve výši 95. 203,- Kč – náhrada škody způsobená vadným plněním ve smyslu a násl. obch. zák., což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle

Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé o peněžitém plnění ve výši 88.000,- Kč a 95.203,- Kč jedná se ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v až 239 , Nejvyšší soud České republiky podle věty prvé o. s. ř ve spojení s dovolání žalované jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. června 2011

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu