Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4436/2009

U S N E S E N Í

Iveco Czech Republic, a. s.

OMEGA servis spol. s r. o.

, se sídlem v Želátovicích 147, identifikační číslo osoby 476 78 968, zastoupené JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, pro 325 988,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. E , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 2. 2006, č. j. -35, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 5. 5. 2005, č. j. E -24, částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. E -6, pro částku 325 988,60 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně od 6. 3. 1993 do 20. 9. 1994 a pro úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 9. 1994 do 23. 11. 1994 (výrok I.). Návrh povinného na zastavení exekuce pro úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 325 988,60 Kč od 24. 11. 1994 do zaplacení zamítl (výrok II.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. (resp. v napadené části výroku v odstavci II.) změnil tak, že exekuci pro úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 325 988,60 Kč od 24. 11. 1994 do zaplacení zastavil (výrok I.). Oprávněnou zavázal zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 2 650,-Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od první moci usnesení (výrok II.). V téže lhůtě jí uložil zaplatit povinné na nákladech odvolacího řízení 1 325,- Kč k rukám jejího advokáta (výrok III.). Dále rozhodl o povinnosti oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Jiřímu Štrinclovi na nákladech exekuce 4 702,90 Kč (výrok IV.). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že jestliže je promlčena jistina, musí být promlčeny také úroky z prodlení jako příslušenství pohledávky, a proto je dán k důvod k zastavení exekuce podle

Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uvedla, že příslušenství pohledávky může být uplatněno samostatnou žalobou a že právo na zaplacení úroků z prodlení se promlčuje ve speciální promlčecí době nezávislé na promlčecí době jistiny dluhu, a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. (správně 2001). Dále oprávněná vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval shodným tvrzením oprávněné a povinné obsaženým ve vyjádření oprávněné k návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 14. 1. 2005 a odvolání povinné ze dne 26. 5. 2005, že povinná dobrovolně uhradila na dluh oprávněné 100 000,- Kč dne 15. 4. 2004 a 150 000,- Kč dne 6. 5. 2004. Uvedla, že obchodní zákoník spojuje účinky uznání závazku s určitým jednáním dlužníka, z něhož lze nepřímo dovodit uznání závazku ( a a 3 obch. zák.). Jedná-li se o dluh dosud nepromlčený, je možno jej uznat placením úroků ( obch. zák.) nebo částečným plněním dluhu ( obch. zák.). Vzhledem k tomu, že v době částečných úhrad nebyl dluh dosud promlčen, měl se odvolací soud zabývat jejich posouzením ve vztahu k uznání závazku podle citovaných ustanovení obchodního zákoníku. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání přípustné podle ve spojení s , odst. 2 a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a změně dalších zákonů (dále též jen „ “), není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ). Žádné takové vady však dovolatelka nenamítá a nevyplývají ani z obsahu spisu.

Předmětem dovolacího přezkumu v souzené věci je tedy závěr odvolacího soudu, že úroky z prodlení jsou jako příslušenství pohledávky promlčeny, došlo-li k promlčení jistiny.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu však v souzené věci není.

Úroky a úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky (§ 121 odst. 3 obč. zák.). Uvedené platí s ohledem na ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé obch. zák. i tehdy, jde-li o pohledávku z úvěru nebo jiných obchodních závazkových vztahů (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 14/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. , přijal a odůvodnil závěr, že povinnost platit úroky a úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní. Splněním dluhu (závazku) nebo jeho zánikem z jiného důvodu zaniká (končí) také povinnost platit úroky a úroky z prodlení jako vedlejší (akcesorický) závazkový právní vztah; zůstává tu jen povinnost zaplatit dospělé úroky a úroky z prodlení. Dojde-li k promlčení hlavního závazkového právního vztahu, nemůže se takový právní následek uplynutí času nevztahovat k závazku vedlejšímu (akcesorickému). Dále pak vysvětlil, že v rozsudku ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. (na nějž oprávněná odkazuje), se Nejvyšší soud zabýval promlčením smluvní pokuty (sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení), která však netvoří příslušenství pohledávky (jedná se o samostatný nárok) ani opětující se dávku, již by bylo možno věřiteli soudním rozhodnutím přiznat do budoucna; povinnost zaplatit smluvní pokutu a její promlčení se proto řídí zásadně odlišnými pravidly než je tomu u povinnosti zaplatit úroky z prodlení.

Ohledně povinnosti platit úroky z prodlení se splněním závazku Nejvyšší soud při své rozhodovací činnosti též uvedl, že nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku. Tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. , ).

Skutečnost, že povinnost k úhradě jistiny včetně úroků z prodlení byla přiznána soudním rozhodnutím, nemůže na tomto závěru nic změnit.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Ostravě, ze dne 11. 7. 2002, č. j. -41, jímž byla povinná zavázána uhradit oprávněné 325 988,60 Kč z důvodu neuhrazení kupní ceny za dodané zboží, splatné

5. 3. 1993

, kdy v tomto výroku exekuční titul nabyl právní moci dne 31. 7. 2002, a dále úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně od 6. 3. 1993 do 20. 9. 1994 a pro úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 9. 1994 do zaplacení, kdy ve výroku o příslušenství nabyl exekuční titul právní moci dne

9. 2. 2004

.

Desetiletá promlčecí doba k vymáhání jistiny, stanovená v § 408 odst. 1 obch. zák., uběhla v souzené věci dnem 5. 3. 2003 (tj. ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce dne 23. 11. 2004), tím došlo i k promlčení práva vymáhat příslušenství jako celek. Právní názor odvolacího soudu, že i úroky z prodlení jsou promlčeny a exekuci je třeba podle ve spojení s zastavit, je proto správný.

V projednávané věci nelze uplatnit ani výjimku stanovenou v § 408 odst. 2 obch. zák. ve prospěch oprávněné, jejíž nárok byl pravomocně přiznán v soudním řízení po uplynutí promlčecí doby dle § 408 odst. 1 obch. zák., neboť exekuční řízení v souzené věci bylo zahájeno později než do tří měsíců poté, co podkladové rozhodnutí nabylo vykonatelnosti.

Oprávněná dále namítá, že odvolací soud se nezabýval shodným tvrzením o částečném plnění povinné na dluh, přestože s takovou skutečností zákon spojuje účinky uznání závazku s důsledky i pro běh promlčecí doby. K tomu je třeba předně dodat, že povinná ve svém odvolání výslovně uvedla, že zaplacením částky v celkové výši 250 000,- Kč neuznala ani jistinu ani úroky a chtěla k tomuto plnění přihlédnout pouze v případě závěru soudu, že právo vymáhat úroky z prodlení 0,1 % denně z částky 325 988,60 Kč od 24. 11. 1994 do zaplacení (výrok II.) není promlčeno.

Odvolacímu soudu nelze vytýkat, že se nezabýval shodnými tvrzeními o částečném plnění na dluh, neboť uznání závazku (§ 407 obch. zák.) celkovou desetiletou délku promlčecí doby, stanovenou v kogentním § 408 odst. 1 obch. zák., neovlivní. Aplikace § 402 až 407 obch. zák., uvedených v oddílu 4 s názvem Stavení a přetržení promlčecí doby, je totiž výslovně vyloučena § 408 odst. 1 obch. zák., jenž stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná ustanovení“ obchodního zákoníku. Tedy ani případné předchozí uznání závazku v projednávané věci by nebylo způsobilé běh promlčecí doby přetrhnout (viz v obdobné věci odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. ).

Dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud – aniž nařídil jednání ( věta první ) – dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem usnesením zamítl.

Protože exekuce byla pravomocně zastavena, rozhodoval dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení. Dovolání oprávněné bylo zamítnuto a povinné tak vzniklo podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož jí však v této fázi řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.předsedkyně senátu