Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4291/2010

U S N E S E N Í

D. Ú.

PROFI CREDIT Czech

,

a.s.

, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o vyloučení bytové jednotky z exekuce, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 16. září 2009, č. j. - 106, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 16. 9. 2009, č. j. - 106, potvrdil rozsudek ze dne 2. 12. 2008, č. j. - 81, jímž Okresní soud v Kroměříži zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce na majetek povinného M. Ú., nařízené usnesením téhož soudu ze dne 16. 12. 2004, č. j. - 7, vedené oprávněnou PROFI CREDIT Czech, a.s., pro částku 415.123,- Kč s příslušenstvím, byla vyloučena bytová jednotka č. 668/6 v domě čp. 668 na pozemku p.č. 1093/18 zast. plocha a nádvoří a p.č. 1093/121 zastavěná plocha a nádvoří, včetně podílu ve výši id. 616/17404 na společných částech domu čp. 668 a podílu ve výši id. 616/17404 na pozemku p.č. 1093/18 a p.č. 1093/121, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž, na LV č. 2416 a LV č. 1921 pro obec a k.ú. Chropyně (dále jen „předmětné nemovitosti“), a kterým okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení; dale rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že žalobkyně použila na koupi předmětných nemovitostí finanční prostředky z půjčky od pana P. B., poskytnuté ve výši 480.000,- Kč dne 20. února 2003, tj. za trvání manželství s povinným M. Ú., které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 2. 2007, č. j. , pravomocným dne 20. 3. 2007, přičemž společné jmění manželů nebylo v době rozhodování soudu prvního stupně vypořádáno. S odkazem na obč. zák., a a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , dovodil, „že i v případě, že by se jednalo o výlučný závazek žalobkyně, prostředky, které z tohoto závazku použila ke koupi předmětných nemovitostí, se nachází ve společném jmění a věc nabytá za tyto prostředky je rovněž věcí, která do společného jmění manželů spadá“. Dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů (dále také jen „SJM“) a že z tohoto majetku lze uspokojit „nárok“ žalovaného, jenž mu vznikl pouze za jedním z manželů. Konstatoval rovněž, že jakkoliv soud prvního stupně ne zcela přesvědčivě odůvodnil svůj závěr o tom, že předmětná půjčka je společným závazkem manželů, neboť nezjistil jejich majetkové poměry za účelem zjištění, zda závazek žalobkyně byl přiměřený jejich majetkovým poměrům, nemá to na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně vliv.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (doplněné prostřednictvím ustanovené zástupkyně), jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu podle , přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda „věc nabytá za trvání manželství za prostředky získané z půjčky sjednané jen jedním z manželů, kdy se jedná o závazek, který netvoří obsah společného jmění manželů, neboť jeho rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a jedná se o závazek, který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého ve smyslu obč. zák. in fine, se stává součástí společného jmění manželů či nikoliv“. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že na správnost rozhodnutí v dané věci nemá vliv absence zjištění o majetkových poměrech manželů, tak, aby bylo zjištěno, zda závazek je přiměřený jejich majetkovým poměrům. Má za to, že názor obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. , které se stalo východiskem i pro další rozhodovací praxi, nebyl dostatečně odůvodněn a že toto rozhodnutí neobsahuje žádnou argumentaci, která by dostatečně přesvědčivě daný závěr odůvodnila. Kromě toho uvádí, že otázka přiměřenosti poměrům manželů byla v řízení před soudem prvního stupně řešena, když tyto okolnosti byly prokazovány účastnickou výpovědí žalobkyně i svědeckou výpovědí jejího bývalého manžela, přičemž sama okolnost, že se jednalo o půjčku ve výši 480.000,- Kč naznačuje, že „v běžně hospodařící rodině se nemůže jednat o částku přiměřenou poměrům manželů“. Pro úplnost dále uvedla, že předmětnou půjčku vrátila ze svých výlučných prostředků, které získala za převod členských práv ve výrobním družstvu Plastika v.d a které jí měly být vyplaceny na počátku roku 2003 (původně měly být použity na uhrazení kupní ceny předmětných nemovitostí, došlo však ke zdržení jejich výplaty). Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, neboť je v souladu s judikaturu Nejvyššího soudu. Navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) vzhledem k článku II, bodu 12. části první dovolání projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou, dospěl po přezkoumání věci podle k závěru, že dovolání není podle přípustné.

Dovolatelka argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu sice označila, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Bývalý Nejvyšší soud ČSSR již v rozsudku ze dne 28. 11. 1969, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí pod číslem 57/1970, zaujal právní názor, že „vznikl-li za trvání manželství dluh, z něhož byl zavázán jenom jeden z manželů, který např. uzavřel vlastním jménem smlouvu o půjčce, a bylo-li takto získaných peněz použito na koupi určité věci, tj. byla-li za ně získána určitá majetková hodnota, náleží i tato hodnota - za splnění ostatních podmínek uvedených v § 143 obč. zák. a bez ohledu na to, zda byla smlouva o půjčce platně uzavřena - do bezpodílového spoluvlastnictví. K závazku manžela, který takto opatřil peníze a je povinen je vrátit (ať již jako plnění ze smlouvy o půjčce či jako neoprávněný majetkový prospěch v případě, že smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena) a který je vynaložil ve skutečnosti na společný majetek ze svého, se přihlédne při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví“. Nejvyšší soud dále např. v rozsudku ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod číslem C 4255, konstatoval, že tentýž závěr je použitelný i na institut společného jmění manželů upravený v ve znění po novele provedené v těch případech, kdy jde o závazky, jejichž rozsah

přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů

, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého [§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., věta za spojkou; dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2008, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod číslem C 5761).

Také podle platné právní úpravy tvoří společné jmění manželů veškerý majetek nabytý některým z manželů nebo jimi společně za trvání manželství s výjimkou taxativně uvedených případů v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., mezi něž však způsob nabytí nemovitostí, k jakému došlo v dané věci, nepatří. Odvolací soud tudíž rozhodl zcela v souladu s § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. i výše citovanou judikaturou.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.500,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , snížená podle vyhlášky na polovinu a o dalších 50 % podle ], a náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalované vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 560,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalované ve výši 3.360,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu