Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 367/2010

U S N E S E N Í

Ing. J. J.

F. Č.

, zastoupenému Mgr. Evou Hosmanovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Gorkého 502, pro 120.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2009, č. j. - 81, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ) :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 4. 2009, č. j. - 53, jímž Okresní soud v Kladně v odvoláním napadeném výroku I. zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podaný dne 30. 12. 2008. Odvolací soud vyšel na základě obsahu spisu ze zjištění, že v dané věci byla exekuce nařízena usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 11. 2008, č. j. - 19, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 120.000,- Kč, přičemž podkladem pro nařízení exekuce byl rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 4. 2003, č. j. - 1457, jímž byl povinný spolu s dalšími dvěma obžalovanými uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a kterým bylo povinnému uloženo společně a nerozdílně s dalšími dvěma obžalovanými zaplatit mimo jiné oprávněnému na náhradě škody částku 120.000,- Kč; ve vztahu k povinnému nabyl tento rozsudek právní moci dne 18. 9. 2003. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě se jedná o pohledávku z titulu náhrady škody způsobené trestnou činností, že promlčení je proto třeba posuzovat podle § 110 odst. 1 obč. zák. a že nabyl-li vykonávaný rozsudek ve vztahu k povinnému právní moci dne 18. 9. 2003, běh desetileté promlčecí doby dosud neskončil. K námitkám povinného, jimiž poukazoval na neplatnost směnky vystavené ve prospěch oprávněného a namítal promlčení pohledávky ze směnky, odvolací soud konstatoval, že předmětem exekuce není nárok ze směnky, ale pohledávka z titulu náhrady škody způsobené trestnou činností. Nepřisvědčil rovněž námitce povinného, že pohledávka byla oprávněnému v trestním řízení přiznána, aniž nárok na její zaplacení uplatnil, neboť exekuční soud nemůže věcnou (obsahovou) správnost exekučního titulu, ani postup předcházející jeho vydání, přezkoumávat.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním (doplněným prostřednictvím ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z ve spojení s , neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam v řešení otázky „rozlišení směnečných nároků od nároků z jiného titulu a jejich případné konkurence a s tím souvisejícího počátku a běhu promlčecí lhůty“. Uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a v tomto ohledu odkázal na své námitky uvedené v předchozích podáních, že nárok oprávněného je nárokem směnečným, že směnku vystavil dne 5. 12. 2000 Zdeněk Fridrich se splatností dne 5. 1. 2001 právě na částku 120.000,- Kč, z čehož vyplývá, že dovolatel není osobou zavázanou a že tříletá promlčecí doba skončila dnem 6. 1. 2004, tedy více než 4 roky před podáním návrhu na nařízení exekuce. Dále v těchto podáních zpochybnil správnost exekučního titulu a postup soudu v trestním řízení, neboť oprávněný se nepřipojil s nárokem na náhradu škody s tím, že nároky ze směnky bude vymáhat proti obžalovanému Z. Fridrichovi. Dovolací důvod podle pak spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržený důkaz předmětnou směnkou, která v řízení byla předložena. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a projednání.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle , odst. 2 ve spojení s a s exekučního řádu přípustné.

Dovolatel sice argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesl, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

V projednávané věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 11. 2008, č. j. - 19, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 120.000,- Kč podle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 4. 2003, č. j. - 1457, jímž byl povinný spolu s dalšími dvěma obžalovanými uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a kterým bylo povinnému uloženo společně a nerozdílně s dalšími dvěma obžalovanými zaplatit mimo jiné oprávněnému na

náhradě škody

částku 120.000,- Kč; ve vztahu k povinnému nabyl tento rozsudek právní moci dne 18. 9. 2003.

Otázka „rozlišení směnečných nároků od nároků z jiného titulu a jejich případné konkurence a s tím souvisejícího počátku a běhu promlčecí lhůty“, přípustnost dovolání podle výše uvedených ustanovení nezakládá, neboť vychází z odlišného skutkového tvrzení povinného, že částka 120.000,- Kč byla oprávněnému přiznána z titulu směnky vystavené Zdeňkem Fridrichem dne 5. 12. 2000 se splatností dne 5. 1. 2001. Jestliže exekučním titulem byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku 120.000,- Kč a nabyl-li tento exekuční titul ve vztahu k povinnému právní moci dne 18. 9. 2003, je závěr dovolacího soudu, že vymáhaná pohledávka oprávněného není promlčena, v souladu s § 110 odst. 1 obč. zák.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky povinného, jimiž poukazuje na nesprávnost exekučního titulu a postup soudu v trestním řízení (vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. ), neboť soud v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení) není oprávněn věcnou správnost exekučního titulu (včetně postupu orgánu) přezkoumávat; obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 62/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2005).

Výtkou, že soudy obou stupňů neprovedly povinným navržený listinný důkaz, dovolatel uplatnil dovolací důvod podle Z hlediska přípustnosti dovolání podle je však uplatnění tohoto důvodu bezvýznamné, neboť k vadám řízení, které případně mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz a dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, pod číslem 132); o situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v daném případě nejedná (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod číslem 130).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném od 1. 7. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s , ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle věty první a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu