Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4831/2009

32 Cdo 4831/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně  JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Bohemia Manscraft, spol. s r. o., se sídlem v Českých Budějovicích,                  Dr. Stejskala 113/2, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25 19 17 72, zastoupené                 JUDr. Ing. Zlatuší Němečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Šustova 1930, PSČ 148 00, proti žalované RICHMONT - CZ a. s., se sídlem v Chrášťanech 50, PSČ 373 04, identifikační číslo osoby 26 04 50 10, zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem,                    se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 32/1, PSČ 370 01, o zaplacení částky 95.365,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích                                          pod sp. zn. , o  dovolání  žalované proti  rozsudku  Krajského  soudu                     v  Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2009, č. j. -223, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

 zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský  soud                     v  Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2008, č. j. -184, v odvoláním napadených výrocích, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni  částku 54.680,- Kč s úroky z prodlení z částek a ve výši uvedených ve výroku a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Přípustnost dovolání dovolatelka opírá o ustanovení (dále též jen „ “) a namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení                   , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v otázce, zda právní úkon, smlouva o dílo uzavřená mezi účastnícemi, nepochybně srozumitelně a vážně učiněný, jehož podstatou je dohoda stran o tom, že zhotovitel bude provádět dílo v provozovně objednatele a na stroji objednatele a objednatel bude zhotoviteli hradit cenu díla určenou podle výkonu zhotovitele, je úkonem simulovaným, a to i přesto, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by strany smlouvy měly v úmyslu uzavřít jiný závazkový vztah. Zdůrazňuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně jako agentura práce v období, kdy již bylo možné uzavřít „dohodu o agentuře práce“, o takovou dohodu se žalovanou usilovala. Soudu prvního stupně vytýká, že při výkladu pojmu „normohodina“ obsaženého ve smlouvě, nevycházel z výkladových pravidel a odvolací soud se bez jakéhokoli odůvodnění s jeho závěrem ztotožnil. Přitom soud prvního stupně „ignoroval všechny výkladové postupy a běžnou hospodářskou terminologii“ a vyložil pojem jako časovou jednotku bez ohledu na výkon, aniž by zohlednil, že z písemných podání žalobkyně včetně žaloby, je zřejmé, že jí byl tento pojem znám. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů „potvrdil“.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů,              a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích, tedy             i ve výroku o nákladech řízení. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné,                          když z ustanovení až jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu                         srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí                           a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení věty první a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když             ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil,               a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje             k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

 Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný výklad smlouvy a posouzení práv             a závazků z ní vyplývajících odvolacím soudem žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky byla uzavřena nikoli o smlouva o dílo, ale smlouva nepojmenovaná, Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem [ustanovením obchodního zákoníku (dále jen („obch. zák.“)], neboť výklad obsahu smlouvy respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními a obch. zák. a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. . Posouzení správnosti tohoto závěru tak nemá zásadní právní význam.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny            za zastupování advokátem v částce 4.150,- Kč podle ustanovení bodu 4., , , a , z paušální náhrady 300,- Kč                za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem činí 4.450,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. června 2011                                                                                       JUDr. Hana Gajdzioková                                                                             předsedkyně senátu