Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 273/2011

-19

U S N E S E N Í

L. P.,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 15. 9. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově, pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. ze dne 10. 6. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal L. P. (stejně jako příslušný státní zástupce) odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. ze dne 15. 9. 2010 tak, že je jako nedůvodná podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal L. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g),

l

) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesprávným hodnocením provedených důkazů došlo k nesprávným skutkovým zjištěním, která ve svém důsledku vedla k nesprávnému právnímu posouzení věci. V této souvislosti uvedl, že předmětný skutek nespáchal, když nelze vycházet z výpovědi spoluobviněného M. Ch., protože ten vypovídal ovlivněn snahou přenést část viny na dovolatele a dosáhnout tak pro sebe příznivějšího postavení. Přitom z výpovědí dalších označených svědků nelze učinit jednoznačný závěr, že tyto podporují výpověď Ch. Dále (nad rámec řečeného), že i kdyby se předmětného trestného činu dopustil, trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísným. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby „dovolací soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí mu předcházející zrušil z důvodu dle ust. § 265b odst. 1 písm. g) a

l

) trestního řádu a sám rozhodl rozsudkem tak, že se obžaloby zprošťuji“.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že s odkazem na zvolené dovolací důvody se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy ani správnosti jimi provedeného dokazování. Přitom zásah do učiněných skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, jestliže existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a z nich dovozenými právními závěry soudů, tedy tehdy, pokud zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nebo pokud zjištění soudů jsou opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Dodal, že taková situace ovšem v projednávané věci nenastala, když dovolatel svou námitku opřel o tvrzení, jimiž zpochybňoval hodnocení důkazů a správnost skutkových zjištění učiněných soudy. Co se týče výhrad proti druhu a výši uloženého trestu, nelze tyto výhrady podřídit pod zvolené dovolací důvody s tím, že by v posuzované věci nebyl dán ani případně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (správně podle § 265i odst. 1 písm. e/ tr. ř.) odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanovením hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou označeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil a učiněná skutková zjištění ani nemohla vést k jinému závěru. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když poukázaly na nespornou výpověď spoluobviněného M. Ch. podporovanou i výpovědí svědka M. Š., když stran věrohodnosti těchto výpovědí neshledaly pochybností. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a v následném hodnocení důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. K námitce stran uloženého trestu, který dovolatel pokládá za nepřiměřeně přísný lze stručně uvést, že postup soudů při ukládání trestu z hlediska vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. nelze v dovolání namítat, když oba soudy i v tomto směru rozhodly v mezích zákonného uvážení. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti správně a dostatečně učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. března 2011

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka