Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 321/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Soňou Petříkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Amurská 5, proti žalovaným 1) M. P., zastoupenému JUDr. Janem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 37, a 2) J. P., zastoupenému JUDr. Martinem Kőlblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2009, č.j. -43, takto :

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 1. 2009, č.j. -36, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupil J. P. ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“). Podle odvolacího soudu nelze jednoznačně vyloučit pasivní věcnou legitimaci prvního žalovaného v době zahájení řízení. Prokáže-li žalobkyně, že částka 500.000,- Kč, kterou předala prvnímu žalovanému, nebyla majetkem tvořícím společné jmění, bude výsledek sporu záviset na tom, zda byl druhý žalovaný (bývalý manžel žalobkyně) oprávněn převzít od prvního žalovaného plnění; v takovém případě by se první žalovaný vůči žalobkyni svého závazku zbavil. Námitka, že první žalovaný není a nebyl v době zahájení řízení pasivně legitimován, má význam toliko pro posouzení, zda není obcházen institut záměny účastníků upravený ustanovením ; tak tomu však v dané věci podle odvolacího soudu není.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl druhý žalovaný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Návrhem na jeho přistoupení do řízení žalobkyně obešla institut záměny účastníků, neboť dlužníkem může být pouze jedna osoba, první nebo druhý žalovaný, nikoliv oba současně. Je nepochybné, že první žalovaný není ve sporu věcně legitimován, protože splnil dluh dovolateli, tj. jednomu z (bývalých) manželů coby solidárních věřitelů. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání – přípustné podle – není důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (, věta první, ); to v dané věci znamená, že předmětem dovolacího řízení je pouze posouzení otázky, zda žalobkyně návrhem na připuštění přístupu druhého žalovaného do řízení neobešla ustanovení , jinak řečeno, zda situace neměla být řešena záměnou účastníků na straně žalované.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného, ale – o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odstavec 1). Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odstavec 2).

Přistoupení dalšího účastníka (žalobce nebo žalovaného) do řízení podle soud nepřipustí také tehdy, je-li zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že tedy žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení obchází institut záměny účastníků upravený v (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. , a ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2007 pod č. 1).

V projednávané věci se žalobkyně po prvním žalovaném domáhá peněžité částky na základě tvrzení, že mu 28. 1. 2005 předala 500.000,- Kč ze svých výlučných prostředků jako zálohu na kupní cenu automobilu, který měl obstarat, případně jako půjčku. I když z dosud provedeného dokazování v řízení před soudem prvního stupně – mimo jiné – vyplývá, že první žalovaný vrátil 500.000,- Kč druhému žalovanému, zůstává nezodpovězena otázka, zda takové splnění mělo za následek zánik závazku prvního žalovaného ve vztahu k žalobkyni. V době, kdy soud prvního stupně rozhodl o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení, nebyla věcná legitimace prvního žalovaného vyloučena; soud ji proto musí vyřešit v konečném rozhodnutí o věci.

Lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože vadami vyjmenovanými v ustanovení , větě druhé, řízení postiženo není, Nejvyšší soud dovolání druhého žalovaného zamítl (, část věty před středníkem, ).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. června 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu