Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 630/2011

11 Tdo 630/2011-20

U S N E S E N Í

P. K. ,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 1. 2009, sp. zn. ,

byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za který byl podle tohoto ustanovení za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody a o vině a trestu dalších spoluobviněných.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. ,

podle § 256 tr. ř. zamítl.

Citovaný rozsudek Okresního soudu v Teplicích dále napadl

obviněný

prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Rouska

dovoláním

„do odsuzujícího výroku obžalovaného P. K. “, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že důvod dovolání je spatřován v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V textu dovolání rozsáhle popisuje obsah ve věci vydaných rozhodnutí a následně uvádí, že se předmětného trestného činu nezúčastnil, vinu od počátku popírá. Nesouhlasí se závěrem soudů, které považovaly za věrohodnou výpověď spoluobviněné M. B. Shledává rozpor mezi její výpovědí a výpovědí poškozeného. Nesouhlasí také se zdůvodněním, že poškozený v důsledku působení stresu nerozpoznal osobu P. K. a dalšího pachatele J. M. a popsal je odlišně do protokolu o trestním oznámení a při hlavním líčení, poukazuje při tom na fakt, že poškozený podával trestní oznámení čtyři až pět hodin po napadení. Dále obviněný zdůrazňuje, že spoluobviněná B. s poškozeným následně žila a on sám se s ním několikrát setkal, přičemž ze strany poškozeného nedošlo „k vznesení jakékoliv pochybnosti o tom, že by K. měl být tou osobou, která jej přepadla“.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích, č. j. -251 (pozn.: správně -250), ve výroku týkajícím se obviněného P. K. a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání.

Nejvyšší státní zástupkyně

se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky

(dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné. Zjistil, že dovolání přípustné není. Podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z textu dovolání je však patrné, že toto směřuje pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, takto je formulováno nejen záhlaví dovolání, ale i návrh, jak by měl podle dovolatele Nejvyšší soud rozhodnout. Takové dovolání není přípustné, i když trestní stíhání v tomto případě skončilo pravomocně rozhodnutím soudu druhého stupně (srov. rozh. tr.).

Na okraj je pak možno podotknout, že dovolání bylo navíc zřejmě podáno opožděně, neboť usnesení odvolacího soudu bylo podle spisového materiálu obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 5. 10. 2010, lhůta k jeho podání tedy obviněnému uplynula dne 5. 12. 2010, podle razítka Okresního soudu v Teplicích však bylo tomuto soudu doručeno dne 13. 1. 2011, samotné dovolání je datováno dne 10. 1. 2011. To by bylo důvodem pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Konečně v daném případě by bylo možné shledat také důvod k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť z jeho odůvodnění nevyplývají žádné námitky odpovídající uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu.

S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného P. K. není přípustné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. května 2011

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch