Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1755/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Z. S., zastoupené JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti povinnému K. K., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tomaníkem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 16, pro 8.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. srpna 2008, č. j. - 119, ve znění opravného usnesení ze dne 3. května 2011, č. j. - 167, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 4. 2008, č. j. - 81, jímž Okresní soud v Přerově zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 28. 8. 2006, č. j. - 12. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že oprávněná podala dne 7. 6. 2006 u soudu prvního stupně návrh na nařízení exekuce proti povinnému k uspokojení pohledávky ve výši 11.000,- Kč, přičemž dne 19. 7. 2006 navrhla jeho změnu tak, aby soud nařídil exekuci pro částku 9.500,- Kč, neboť povinný po podání návrhu uhradil částku 1.500,- Kč. Usneseními okresního soudu ze dne 2. 11. 2006, ze dne 1. 3. 2007 a ze dne 11. 2. 2008 byla k návrhům oprávněné exekuce

částečně

zastavena o částky ve výši 1.000,- Kč, 2.000,- Kč, a o zbývající část „jistiny“ ve výši 6.500,- Kč, přičemž oprávněná nadále trvala na pokračování exekuce pro náklady exekučního řízení a pro náklady soudního exekutora. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 30. 1. 2008, doplněným podáním, doručeným dne 4. 4. 2008, povinný navrhl zastavení exekuce v celém rozsahu, a to mj. s odůvodněním, že vymáhanou pohledávku oprávněné uhradil, přičemž náklady exekučního řízení odmítá platit, neboť se jednalo o exekuci „absolutně neúčelnou“. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně s odkazem na uzavřel, že pokud povinným nebyly uhrazeny náklady exekuce, nelze ji zastavit. K odvolacím námitkám povinného, že v SRN pobírá pouze existenční minimum a že v České republice nevlastní majetek, nepobírá žádný příjem ani nemá účet u peněžníhou, odvolací soud konstatoval, že „povinný se své povinnosti k náhradě nákladů exekuce nemůže zprostit pouhým prohlášením o současné nemajetnosti“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dne 12. 12. 2008 dovolání, v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nesouhlasí s tvrzením oprávněné v návrhu na nařízení exekuce, že „dobrovolně nesplnil ani část povinnosti“, neboť oprávněná věděla, že jí z existenčních důvodů nemůže částku určenou exekučním titulem uhradit jednorázově; dobrovolně se však zavázal k pravidelným měsíčním splátkám, přičemž „celkový nárok“ povinné vyrovnal v prosinci 2007. Z toho dovozuje, že se nejednalo „o pouhé prohlášení o současné nemajetnosti“, jak odvolací soud uvedl v napadeném usnesení, ale o „holou skutečnost“. Dále vyslovuje názor, že oprávněná bezdůvodným podáváním návrhů na částečné zastavení exekuce pouze zbytečně zatěžovala soud a že podání návrhu oprávněné, aby exekuce i nadále probíhala pro náklady exekučního řízení a pro náklady exekuce, nebylo nutné. Poukazuje přitom na skutečnost, že vykonavatelé exekučního úřadu se dne 26. 4. 2007 a dne 20. 9. 2006 „na místě“ přesvědčili, že nemá žádný movitý majetek, jehož prodejem by mohl být uspokojen „nárok oprávněné“.

Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 24. 2. 2009, č. j. - 140, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2009, č. j. - 155, povinnému přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu k ochraně jeho zájmů „ve věci dovolání proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu zástupcem advokáta JUDr. Jaroslava Tomaníka“, který dovolání povinného doplnil podáními ze dne 16. 2. 2009 a ze dne 20. 3. 2009, v nichž pouze uvedl, že se ztotožňuje s podáním povinného ze dne 12. 12. 2008 a že dovolacím důvodem, který povinný v právní věci uplatňuje, je důvod podřaditelný pod

Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení a 3 nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. , věta první, ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (, ), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet.

Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení , věty první, odmítnout.

Jak vyplývá z obsahu spisu, povinný sice včas (dne 16. 2. 2008) podal dovolání, v němž však obsahově nevymezil dovolací důvody, a tento nedostatek neodstranil ani soudem mu ustanovený zástupce v podáních ze dne 16. 2. 2009 a ze dne 20. 3. 2009. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (, věta první ) a protože dovolání povinného postrádá obsahové vymezení dovolacích důvodů, nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání povinného podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( ).

Proti tomuto usnesení

není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. června 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu