Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2816/2009

U S N E S E N Í

a.t.c. EKONOMICKÝ SERVIS s. r. o.

D. M.

, zastoupenému Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 6, pro 1 959 990,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2009, č. j. -48, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 6. 6. 2008, č. j. -37, rozhodl, že se částečně zastavuje exekuce v rozsahu, v němž byla vedena k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 1 959 990,60 Kč s 6,9% úroky ročně z částky 1 497 079,83 Kč od 19. 12. 2002 do zaplacení, s 3% úroky z prodlení ročně z částky 1 497 079,83 Kč od 19. 4. 2003 do zaplacení, s 3,5% úroky ročně z částky 456 895,- Kč od 2. 12. 2002 do zaplacení a pro náklady nalézacího řízení v celkové výši 516 520,35 Kč (výrok I.). Ve zbývající části (pro náklady oprávněné v exekučním řízení a pro náklady exekuce) návrh povinného na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II.).

Krajský soud usnesení okresního soudu v napadeném výroku II. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že není významné, domáhá-li se oprávněná plnění odděleně proti každému ze solidárně zavázaných dlužníků, neboť věřitel může požadovat plnění po kterémkoliv z nich. Finanční prostředky byly poukázány z účtu povinného 2. 10. 2007 a připsány na účet oprávněné 4. 10. 2007. Tímto okamžikem došlo ke splnění (§ 339 odst 2 obch. zák. a § 567 odst. 2 obč. zák.), tedy poté, co již byl návrh na nařízení exekuce -

po právu

- podán (3. 10. 2007). Protože nebyly uhrazeny náklady oprávněné v exekučním řízení a náklady exekuce, ponechal soud exekuci nařízenou pro jejich vymožení. Případné námitky do výše těchto nákladů nelze posuzovat v řízení o zastavení exekuce, ale určí je exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o ve spojení s , (dále též jen „ “), povinný namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( , b/, odst. 3 ). Uvádí, že dne 2. 10. 2007 (dobrovolně) plnil na vymáhaný dluh, přesto oprávněná ještě 29. 10. 2007 doplnila k výzvě soudu svůj návrh na nařízení exekuce tak, že trvala na nařízení v plném rozsahu. O úhradě oprávněná informovala exekutora až 4. 1. 2008 a ten 8. 1. 2008 vydal exekuční příkazy k vymožení již zaniklého dluhu a stanovil náklady oprávněné ve výši 48 230,70 Kč a náklady exekuce 580 255,90 Kč. Dovolateli je známo, že oprávněná si může zvolit kohokoli ze společně zavázaných i požadovanou výši plnění, přesto její volba je výkonem práva, na nějž se vztahuje zákaz zneužití i zákaz výkonu v rozporu s dobrými mravy a odpovědnost za to, že exekuce byla nařízena pro uspokojení zaniklé pohledávky a je vedena v nepřiměřeném rozsahu (exekuční příkazy byly vydány na movité věci povinného i ostatních spoludlužníků a na nemovitosti). Protože oprávněná doplňujícím podáním z 29. 10. 2007 nevzala svůj návrh z 3. 10. 2007 zpět, procesně zavinila vznik nákladů exekuce ( ), zejména odměny exekutora, který se nijak nepřičinil o vymožení pohledávky. Je toho názoru, že exekuce měla být zastavena i ohledně těchto nákladů event. měly tyto být dány k úhradě oprávněné. Požadované náklady exekutora navíc odpovídají vymožené částce ve výši trojnásobku přisouzené pohledávky (dlužníci podali návrh na spojení exekučních řízení, nařízených proti každému ze tří solidárně zavázaných samostatně a v plné výši) a je nemravná. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a výrok II. usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedl, a ani posouzením všech námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Dovolatel v projednávané věci brojí proti (právnímu) závěru soudů ( ), že exekuci nelze zcela zastavit, neboť náklady oprávněné a náklady exekuce nebyly dosud uhrazeny.

Povinný podal návrh na zastavení exekuce (doručený okresnímu soudu 16. 1. 2008) z důvodu, že vymáhaná částka včetně nákladů nalézacího řízení byla oprávněné poukázána 2. 10. 2007, tedy ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce.

Jestliže však exekuční titul nabyl právní moci dne 24. 9. 2007 a stal se vykonatelným po uplynutí lhůty tří dnů, tedy 27. 9. 2007, návrh na nařízení exekuce byl podán oprávněně, protože plnění na účet oprávněné bylo připsáno až po podání návrhu 3. 10. 2007 a teprve tímto okamžikem došlo ke splnění dluhu (§ 339 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31. 10. 2009, § 567 odst. 2 obč. zák. ve znění od 1. 1. 2003).

Podle soud exekuci na návrh účastníka nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady exekuce.

Z citovaného ustanovení pak přímo vyplývá, že v případě nezaplacení nákladů exekuce nelze exekuci v tomto rozsahu zastavit (k tomu rovněž srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 35/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel dále zpochybňuje výši vyčíslených nákladů oprávněné a nákladů exekuce.

Ustanovení , ve znění do 31. 12. 2007 (s ohledem ke skutečnosti, že návrh na nařízení exekuce byl podán k soudu 3. 10. 2007 a povinný přisouzenou pohledávku uhradil 4. 10. 2007), upravuje, co tvoří náklady exekuce, a v odstavci 2 rovněž stanoví, že oprávněný má právo na náhradu nákladů

účelně vynaložených

k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného"). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. V odstavci 4 uvádí, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených k provedení exekuce ukládajících zaplacení peněžité částky.

Podle ve znění

do 31. 12. 2007

platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného

určuje exekutor

v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému (odstavec 1). Účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 3 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do 15 dnů (odstavec 3). Rozhodnutí soudu o námitkách se doručí oprávněnému, povinnému a exekutorovi. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek (odstavec 4).

Z uvedeného vyplývá, že výši vyčíslených nákladů mohl povinný zpochybnit jen v rámci uplatněných námitek, o nichž by rozhodoval exekuční soud. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek (srov. ), je však možné podat ústavní stížnost (ke stanovení výše nákladů srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, ).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud dovolání, aniž nařídil jednání ( věta první ), podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu