Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
1CD157AE929806BAC1257A4E0068BE96.html
HTML · 15.82 KB
No categories available
20 Cdo 194/2010
U S N E S E N Í
J. V.
MVDr. Ing. L. V.
pro 294 322,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 Nc 1661/2008 , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2009, č. j. 12 Co 132/2009 -28, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 14. 1. 2009 (viz opravné usnesení téhož soudu ze dne 27. 1. 2009, č. j. 16 Nc 1661/2008 -23), č. j. 16 Nc 1661/2008 -14, zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 10. 9. 2008, č. j. 16 Nc 1661/2008 -8, oprávněnému uložil zaplatit soudní exekutorce JUDr. Jitce Studené na nákladech exekuce 7 735,- Kč a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “), neboť exekuční titul, tj. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 8. 2007, č. j. 31 T 66/2007 -81, na základě něhož bylo mimo jiné povinnému uloženo zaplatit oprávněnému na náhradě škody 294 322,- Kč, byl rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 12. 2007, č. j. 6 To 445/2007 -105, zrušen, povinný byl obžaloby zproštěn a oprávněný byl odkázán s nárokem na náhradu škody ve smyslu § 229 odst. 3 trestního řádu na řízení občanskoprávní.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ). Uvedl, že rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 12. 2007 neobdržel, že namísto toho obdržel až 3. 3. 2008 rozsudek původní, na němž byla vyznačena plná moc, a na základě něho byla později nařízena exekuce. V důsledku jednání soudu měl povinný dostatek času, aby svoji firmu zadlužil a „dal do konkurzního řízení“ Tím oprávněnému vznikla škoda ve výši vymáhané pohledávky. Za absurdní pak považuje, že má hradit náklady exekuce. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. ).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, netvrdí to ani samotný dovolatel – kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu (§ 251 , § 274 o. s. ř. o. s. ř. , § 37 odst. 2 , § 40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ). Před nařízením výkonu rozhodnutí (exekuce) se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou aspektů - lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucené realizaci cestou výkonu rozhodnutí či exekuce.
Okolnost, že v souzené věci na exekučním titulu (rozsudku soudu prvního stupně) byla soudem vyznačena doložka právní moci, není významná, neboť rozsudek odvolacího soudu v trestní věci je pravomocný (nezměnitelný a závazný) okamžikem jeho vyhlášení (k tomu viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 8. 1985, sp. zn. 11 Tz 28/85 Tz 28/85) a ke stejnému okamžiku je též i vykonatelný (§ 139 odst. 1 písm. a/ § 139 odst. 1 zákona č. 141/1964 Sb. , o trestním řízení soudním /trestní řád/).
Jestliže tedy byl k výkonu navržený exekuční titul (rozsudek soudu v trestní věci) ještě před nařízením exekuce rozsudkem odvolacího soudu zrušen, je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 52 zákona č. 120/2001 Sb.
Dovolání směřující proti výrokům o nákladech exekuce a nákladech řízení není přípustné. Podle § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že rozhodnutí o nákladech řízení ani nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech není uvedeno. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť výrok o nákladech řízení (exekuce) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročníku 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Oprávněný se svým dovoláním úspěšný nebyl, povinnému v dovolacím řízení žádné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3 , § 224 odst. 1 , § 243b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.předsedkyně senátu