Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1055/2010

23 Cdo 1055/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce FOOD LOGISTIC s. r. o. se sídlem v Novém Bydžově, Smetanova 1332, IČ 13583115, zastoupeného JUDr. Ladislavem Tichým, advokátem se sídlem v Poděbradech, Studentská 331/II, PSČ 290 01, proti žalované POLABSKÉ MLÉKÁRNY a. s., se sídlem v Poděbradech, Dr. Kryšpína 510, IČ 45148678, zastoupené JUDr. Oldřichem Kohoutem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, tř. ČS. armády 300, Hradec Králové, PSČ 500 03, o zaplacení Kč 1,106.380,55 s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2009, č. j. -293, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V předchozím řízení v předmětné věci Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. -220, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2004, č. j. -170, jímž tento soud zamítl žalobu o zaplacení 1,106.380,55 Kč s přísl. a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce k vymáhání předmětné pohledávky s tím, že žalobce nabyl majetek zbytkového státního podniku ve veřejné dražbě od Fondu národního majetku ČR, přičemž zaplacená vydražená cena nemusela odpovídat skutečné hodnotě privatizované provozní jednotky a žalobce se nestal univerzálním nástupcem zbytkového státního podniku Tavírna sýrů, s. p., Nymburk. Žalobce se proto nemůže domáhat zaplacení pohledávky, která měla vzniknout zbytkovému státnímu podniku před dražbou. Pokud tedy soud prvního stupně neshledal žalobu důvodnou, ať již věc posuzoval z titulu náhrady škody či bezdůvodného obohacení, je tento závěr správný.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 21. února 2008 pod sp. zn. , napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení proto, že odvolací soud se nezabýval tím, zda žalobou uplatněná pohledávka nesouvisela s privatizovaným majetkem, jenž by podle přecházel na žalobce.

Odvolací soud v dalším řízení, poté, co žalobce poučil podle ohledně doplnění tvrzení o předmětné pohledávce, věc znovu projednal podle a násl. (dále též „ “) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud věc posoudil v intencích zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu a konstatoval, že obecně pohledávky bývalého státního podniku Tavírna sýrů Nymburk nepochybně na nabyvatele privatizovaného majetku přešly, avšak k dané pohledávce nebyly předloženy prvotní podklady, aby pohledávka mohla být identifikována co do své podstaty, tj. co do důvodu, výše a doby vzniku. Odvolací soud uzavřel, že sporná částka se tak jeví nikoli jako reálná pohledávka z obchodního styku, ale jako účetní položka bez vypovídací hodnoty, byť bylo účetnictví ověřeno auditorem.

Odvolací soud proto dovodil, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže žalobu zamítl a svým rozsudkem, v záhlaví označeným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení Kč 87.465,-.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání s odkazem na ust. s tím, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je proto přípustné a s poukazem na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Dovolatel namítá, že Vrchní soud v Praze překvapivě nevrátil věc Městskému soudu v Praze jako soudu nalézacímu a dokonce vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda podle souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Tímto svým procesně nesprávným postupem odňal účastníkům možnost dvouinstančního projednání věci.

Dále dovolatel vytýká, že oba soudy vadně aplikovaly příslušná procesní ustanovení, pokud jde o splnění povinnosti žalované vydat žalobci jeho účetnictví, což žalovaná odmítla žalobci učinit: Je absurdní, že za této situace odvolací soud konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno, ač právě vydané účetnictví by prokázalo nejen aktivní legitimaci žalobce, ale i důvod a výši sporné pohledávky. Oba soudy se dostatečně nezabývaly ani otázkou, do jaké míry je pro tuto věc významná účetní příloha č. 33 z května 1993, vyhotovená žalovaným.

Žalobce má dále za to, že odvolací soud zkrátil jeho právo na spravedlivý proces, když neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru účetnictví. Nesprávná je i úvaha odvolacího soudu o povaze auditu účetnictví, provedeného auditorem Ing. J. Ř., že osvědčuje pouze, že účetnictví odpovídá předpisům a nikoli věcnou opodstatněnost jednotlivých položek. Právě z výsledku auditu, který má analytickou a syntetickou povahu, je předmětná pohledávka žalobce prokázána.

Podle mínění dovolatele by se měl Nejvyšší soud vyjádřit k právní otázce zásadního významu, zda účetní y ve spojení s auditem a vyžádaným znaleckým posudkem by postačovaly k ověření žalovaného nároku.

Konečně dovolatel vytýká, že byly porušeny procesní principy, aby danou věc rozhodoval senátu Vrchního soudu podle rozvrhu práce, když v senátu nezasedal Mgr. Č., ale někdejší předseda JUDr. M..

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání má toto dovolání za bezdůvodné, když z něj nevyplývá, jakého nesprávného právního posouzení se měl odvolací soud dopustit. Tvrzení žalobce o existenci a přechodu žalované pohledávky nebyla v řízení prokázána a nebyl tedy prokázán ani vymáhaný nárok. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že v daném případě se na dovolání vztahuje procesně právní úprava ( ) ve znění , účinného od 1. 7. 2009 (srov. bod 12. čl. II. přechodných ustanovení cit. zákona), jelikož napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno (vydáno) dne 21. 10. 2009.

Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem ( , , ) a musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( )

V posuzovaném případě může být dovolání přípustné pouze podle , poněvadž směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, přičemž o případ podle v tomto případě nejde. Dovolání tak může být přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle v rozhodném znění rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1, písm. c)] zejména tehdy řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a v se nepřihlíží.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam nejen pro posuzovanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Přitom dovolací soud může posuzovat jen ty právní otázky, které dovolatel konkrétně vymezil.

Dovolatel jako právní otázku zásadního významu označil otázku, zda účetní y ve spojení s auditem a vyžádaným znaleckým posudkem by postačovaly k ověření žalovaného nároku.

Taková otázka však v prvé řadě není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkového zjištění na základě hodnocení provedených důkazů. Otázky vydání účetnictví a účetních dokumentů (dokladů), povahy a výsledku auditu a případného znaleckého posudku z obou účetnictví jsou otázkami povýtce skutkovými a mají individuální povahu se zřetelem ke konkrétním okolnostem daného případu. Nemůže proto jít v tomto případě o otázku zásadního právního významu, navíc v návaznosti na judikaturu zejména Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího.

Neobstojí ani dovolatelovy námitky procesní povahy. Odvolací soud nebyl povinen rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení; byl oprávněn rozhodnutí soudu potvrdit a nijak tím neporušil princip dvouinstančnosti řízení. Dovolací důvod podle , tj. že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nelze v posuzovaném případě použít, stejně jako v případě námitky, že složení senátu případně neodpovídalo rozvrhu práce, a to zejména proto, že tento dovolací důvod je tu neaplikovatelný (srov. in fine v rozhodném znění.)

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání jako nepřípustné odmítl ( věta první a )

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věta první, a , když dovolání bylo odmítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalované náklady řízení o dovolání, spočívající v odměně advokáta (vyjádření k dovolání) podle ., , a vyhl. č. , ve znění vyhl. č. v částce Kč 10.000,-, dále v jednom paušálu hotových výloh (k vyjádření k dovolání) podle vyhl. č. , ve znění vyhl. č. ve výši Kč 300,-, s připočtením 20% DPH ve výši Kč 2.060,- podle tak činí celková náhrada nákladů Kč 12.360,-, kteroužto částku je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně 18. května 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu