Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5103/2009

U S N E S E N Í

Rezidence Club Canada s.r.o.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 5.156.442,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2009, č. j. -60, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. března 2009, č.j. -41, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5.156.442,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel přitom ze zjištění, že v exekuci, vedené u Okresního soud Praha-východ pod sp. zn. , žalobkyně při dražbě konané dne 10. 6. 2005 vydražila nemovitosti povinného. O tom, že na základě usnesení o příklepu nabyla vlastnické právo k nemovitostem, vyrozuměl soudní exekutor příslušný katastrální úřad dopisem ze dne 29. 8. 2005. Rozvrhové jednání, původně nařízené na 30. 9. 2005, bylo pro závady v doručení soudních rozhodnutí účastníkům (zejména povinnému, jenž se zdržoval na soudu neznámé adrese) a pro nemoc soudkyně projednávající exekuční věc odročeno na 7. 2. 2006. Soudem vydané rozvrhové usnesení pak nabylo právní moci dne 20. 3. 2006. O zániku zástavních práv původně váznoucích na vydražených nemovitostech (jež zanikla právní mocí rozvrhového usnesení; ) vyrozuměl soudní exekutor příslušný katastrální úřad dne 19. 4. 2006. Dále měl soud za prokázané, že již po nabytí vlastnického práva k nemovitostem žalobkyně vynakládala peněžní prostředky (za dokumentaci, studie aj.) za účelem získání dotace ze strukturálních fondů, jíž měla v úmyslu investovat do vydražených nemovitostí a uskutečnit tím zamýšlený podnikatelský záměr, který by ji v budoucnu přinesl očekávaný zisk. Dotaci ovšem nezískala, podle jejího tvrzení proto, že i po nabytí vlastnického práva k vydraženým nemovitostem byly po dobu dalších devíti měsíců, vlivem průtahů v řízení i nevyhovující právní úpravy, vydražené nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí s právními vadami (za něž žalobkyně pokládá zástavní práva na nich váznoucí). Žalobkyně se proto domáhala vůči žalované náhrady vynaložených prostředků (skutečné škody) a ušlého zisku, který ztratila z důvodu, že se neuskutečnil jí zamýšlený podnikatelský záměr. Současně žádala i o poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Žalobkyní uplatněný nárok odvolací soud posoudil podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném do 26. 4. 2006, tj. před novelou provedenou (dále jen „ “). Postup soudu v exekučním řízení však neshledal nesprávným, uzavíraje, že k průtahům v něm nedošlo, neboť soudní exekutor i exekuční soud od okamžiku dražby činili úkony v přiměřených lhůtách, nepřesahující dobu jednoho měsíce. Výjimkou bylo odročení nařízeného rozvrhového jednání, k němuž by však muselo dojít i nebýt nemoci soudkyně, neboť usnesení o nařízení jednání se nedařilo doručit povinnému, který soudu nesdělil adresu svého nového bydliště. Během oněch devíti měsíců nebyl tedy soud nečinný, jestliže konal veškeré úkony směřující k nařízení rozvrhového jednání a k vydání rozvrhového usnesení, ve lhůtách povaze věci a její složitosti přiměřených. Nesprávným úředním postupem – pokračoval odvolací soud – není postup exekučního soudu vycházející z žalobkyní kritizované právní úpravy, ustanovení , jež spojuje zánik zástavních práv váznoucích na vydražených nemovitostech až s okamžikem právní moci rozvrhového usnesení. K řečenému odvolací soud dodal, že žalobě by nebylo možné vyhovět ani tehdy, pokud by postup exekučního soudu bylo možno označit za nesprávný, jelikož mezi tímto postupem a žalobkyní tvrzenou škodou není příčinná souvislost. Žalobkyně totiž neprokázala, že dotace, o kterou se ucházela (a na níž není právní nárok), jí nebyla poskytnuta právě proto, že po nabytí vlastnického práva k nemovitostem (tj. od 10. 6. 2005) do právní moci usnesení o rozvrhu byly u vydražených nemovitostí v katastru nemovitostí zapsána zástavní práva na těchto nemovitostech váznoucí. Právo na náhradu nemajetkové újmy, které žalobkyně uplatnila po uplynutí šesti měsíců od skončení řízení, shledal odvolací soud promlčeným ( ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení , co do důvodů měla za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Konkrétně zpochybňovala právní závěr odvolacího soudu, že v exekučním řízení – v době od dražby nemovitostí do právní moci rozvrhového usnesení – nedošlo k průtahům a tedy k nesprávnému úřednímu postupu. Nesouhlasila též se závěrem, že není dána příčinná souvislost mezi tímto nesprávným úředním prostupem (průtahy) a jí vzniklou škodou, o níž je přesvědčena, že její vznik i výši (zejm. v případě ušlého zisku) dostatečně prokázala. Nesprávný úřední postup spatřovala i v tom, že zákonná úprava váže výmaz zástavních práv váznoucích na vydražených nemovitostech až k okamžiku nabytí právní moci rozvrhového usnesení, čímž nepřípustně omezuje práva vlastníka (vydražitele). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nýbrž tehdy, dospěje-li k tomuto závěru sám dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení Při úvaze o tom může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. věty prvé o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody) a jež bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé významné (určující).

V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu jednak na právním závěru, že není naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu, jelikož v exekučním řízení postupoval soud v souladu s právními předpisy a nedopustil se v něm ani průtahů. Současně dochází soud k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi postupem soudu v exekučním řízení (jež žalobkyně označuje za nesprávný) a tvrzenou škodu. /V případě nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu pak odvolací soud uzavírá, že se žalovaná důvodně dovolala promlčení práva; tento závěr však žalobkyně dovoláním nenapadá/.

O nesprávné právní posouzení věci, které jako dovolací důvod dovolatka uplatňuje ( ), může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit ( ), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5).

Při řešení otázky, je-li naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu, odvolací soud postupoval v souladu s již ustálenou judikaturou, zabývající se vymezením podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4, ročník 2000, nebo již shora citovaný rozsudek ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. ). Za porušením zásady rychlosti řízení lze považovat takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví výlučně v příčinách vycházejících z působení soudu v dané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 181). Ze skutkových zjištění odvolacího soudu ovšem vyplývá, že délka exekučního řízení (fáze ode dne vydražení nemovitostí do právní moci rozvrhového usnesení) byla ovlivněna zejména postupem účastníků řízení, nikoliv nečinností exekučního soudu, který v řízení postupoval bez zbytečných průtahů a činil všechny potřebné úkony směřující k vydání rozvrhového usnesení. Proto – za daných skutkových okolností – nelze postup exekučního soudu charakterizovat jako nesprávný úřední postup (jako porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě; ).

Nesprávný úřední postup nemůže být spatřován ani v tom, že zástavní práva váznoucí na žalobkyní vydražených nemovitostech byla z katastru nemovitostí vymazána až poté, co nabylo právní moci rozvrhové usnesení. Takový postup je v souladu s právními předpisy (srov. ustanovení ), přičemž o zániku zástavních práv byl katastrální úřad vyrozuměn bez zbytečného odkladu po právní moci rozvrhového usnesení (srov. ). Těchto důsledků, vyplývající z platné právní úpravy, si žalobkyně byla (nebo měla být) vědoma.

I u objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak nezbytným předpokladem jejího vzniku příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (tj. mezi nesprávným úředním postupem), a mezi vznikem škody, tedy je-li postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. ). O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu (nečinnost) měla dopad do majetkové sféry žalobkyně, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě. V tomto směru leží důkazní břemeno na žalobkyni (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. ; obecně pak k otázce důkazního břemene srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy pod č. 2/2001, a rozhodnutí ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 528). Jestliže zjištěný skutkový stav (který není a vzhledem k přípustnosti dovolání v dané věci ani nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, neboť dovolací důvod podle žalobkyni k dispozici není) nedává podklad pro skutkový závěr, že i kdyby zástavní práva zanikla bezprostředně poté, co žalobkyně nabyla vlastnictví k nemovitostem, byla by žalobkyně úspěšná a získala by (nenárokovou) dotaci ze strukturálních fondů (kterou by investovala do rekonstrukce předmětných nemovitostí a v nich úspěšně realizovala svůj podnikatelský záměr), je logický a bezchybný právní závěr odvolacího soudu, že mezi postupem soudu v exekučním řízení a vznikem tvrzené majetkové újmy není vztah příčiny a následku.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod odchýlit se ani v nyní posuzované věci. Nejde tedy o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a dovolání proti němu přípustné není ( ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. června 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu