Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 944/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Hradčany, Tychonova 221/1, identifikační číslo osoby 60162694, jejímž jménem jedná Úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471, proti žalované RIGAMI s.r.o., se sídlem v Rapotíně, U Splavu 46, PSČ 788 13, identifikační číslo osoby 25897896, o 538 260 Kč s příslušenstvím, zastoupené JUDr. Evou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Fialova 12a, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2009, č. j. -151, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu prvního bodu jeho výroku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 4. března 2009, č. j. -114, kterým Krajský soud v Ostravě uložil žalované zaplatit žalobkyni 538 260 Kč s příslušenstvím, nahradit jí náklady řízení a zaplatit České republice soudní poplatek, není přípustné podle (dále též jen „“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny [soud prvního stupně sice rozhodl jinak než v předchozím (prvním) zamítavém rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. června 2006, č. j. -75, učinil však tak, aniž byl zavázán právním názorem odvolacího Krajského soudu v Ostravě, který usnesením ze dne 30. listopadu 2006, č. j. -95, zrušil rozsudek Okresního soudu v Šumperku z důvodu jeho věcné nepříslušnosti a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému]. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v rozsahu prvního bodu výroku) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu té části prvního bodu jeho výroku, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam v řešení otázky přiměřenosti výše smluvní pokuty, neboť ve smyslu ustanovení nejde o otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, resp. která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani námitka dovolatelky, že otázku přiměřenosti výše smluvní pokuty posoudil odvolací soud v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud správně zdůraznil, že přiměřenost výše smluvní pokuty lze hodnotit pouze ve vztahu k podmínkám, jež tu byly v době jejího sjednání (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž skutečnost, zda v důsledku porušení zajištěné povinnosti nastaly nebo nenastaly u žalobkyně škodlivé následky, je sama o sobě pro posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty bez významu. Odvolací soud se dále zabýval zajišťovací, sankční a kompenzační funkcí smluvní pokuty, jakož i konkrétními okolnostmi provázejícími sjednání smluvní pokuty, z nichž podtrhl, že předmětná výše smluvní pokuty (15 % z celkové kupní ceny) byla jednou z podmínek veřejné obchodní soutěže. V tomto postupu odvolacího soudu neshledal Nejvyšší soud ani odklon od konstantní soudní judikatury, ani nesprávnost výkladu ustanovení obchodního zákoníku.

Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiné okolnosti, která by činila napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu