Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1607/2011

U S N E S E N Í

E. H.

1)

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a

2)

JUDr. Janu Hofmannovi

, notáři se sídlem v Praze, s notářskou kanceláří v Praze 2, Karlovo náměstí 28, zastoupenému Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 14,

o zaplacení 991.604,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2011, č. j. -95, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2010, č.j. -60, jímž tento soud podle ) k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení jako další žalovaný přistoupil JUDr. Jan Hofmann, notář se sídlem v Praze (nyní žalovaný 2/). Odvolací soud přitom poukázal na smysl tohoto institutu, jímž je odstranění nedostatku věcně legitimace (zde na straně žalované), a uzavřel, že projednání věci vůči dalšímu žalovanému není v rozporu ani se zásadou hospodárnosti řízení. Za neopodstatněné označil námitky notáře, že změna (rozšíření) okruhu účastníků si vyžádá podstatné doplnění řízení, a neshledal, že podáním návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobkyně obchází institut záměny účastníků ( ).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (ve znění účinném do 30. 6. 2009), co do důvodů měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Konkrétně namítal, že návrhem – reagujícím na „předběžný názor soudu“ o nedostatku pasivní legitimace žalované – sleduje žalobkyně záměnu žalovaných, jíž by soud bez souhlasu dovolatele nemohl připustit. Rozhodnutí soudu označil za odporující zásadě procesní ekonomie a tvrdil, dokazování bylo dosud vedeno k posouzení odpovědnosti žalované podle , zatímco podmínky vzniku odpovědnosti notáře podle jsou jiné; z tohoto pohledu označil vylíčení rozhodujících skutečností žalobkyní za neúplné. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně označila dovolání za nepřípustné. Poukázala na ustálenou judikaturu, s níž je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , jímž se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věty první ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení ( ) a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného ( ) je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči dalšímu účastníku – jiné osobě (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 404).

V posuzované věci se žalobkyně domáhá náhrady škody způsobené jí při výkonu veřejné moci, dovozujíc odpovědnost státu i z činnosti notáře jako úřední osoby. Jestliže dosavadní výsledky řízení (které Nejvyšší soud nijak nehodnotí) vedou k pochybnostem o určení subjektu odpovědného za škodu (jímž může být podle návrhu žalobkyně nejenom stát, nýbrž přímo i notář), je zřejmé, že návrh na přistoupení tohoto (dalšího) účastníka do řízení je v souladu s účelem aplikovaného institutu, jímž je odstranění nedostatku věcné legitimace, který tu byl od počátku řízení. Přistoupení dovolatele do řízení v dané věci není procesně nehospodárné, jestliže – přes odlišné předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci ( ) a odpovědnosti notáře za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem činnosti notáře ( ) – žalobkyní uplatněný nárok vychází z téhož skutkového základu, k němuž je vedeno dokazování. Z okolností, za nichž byl návrh na přistoupení účastníka do řízení učiněn, je zřejmé, že k obcházení institutu záměny účastníků jím nedochází. Otázku, zda do řízení nově vstoupivší žalovaný (jehož souhlasu se vstupem do řízení není třeba; věty druhé ) je nositelem povinnosti, o níž v řízení jde (tj. zda za vznik tvrzené majetkové újmy odpovídá), může soud řešit až při rozhodování o věci samé. Při rozhodování o přistoupení účastníka do řízení otázku jeho věcně legitimace neposuzuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 12, pod č. C 847).

Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. června 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu