Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1279/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, zastoupené JUDr. Martinem Korbařem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, PSČ 120 00, proti žalované Pražské teplárenské a. s., se sídlem v Praze 7, Partyzánská 1/7, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45273600, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, PSČ 110 00, za účasti Investiční a kapitálové společnosti KB, a. s., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 34/713, PSČ 110 15, identifikační číslo osoby 60196769, jako vedlejší účastnice na straně žalované, zastoupené JUDr. Ing. Václavem Školoutem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, o zaplacení 72,533.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -161, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 12. října 2007, č. j. -119, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 72,533.000,- Kč s příslušenstvím a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , (dále též jen „ “).

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Posouzením rozhodnutí jediného akcionáře žalované společnosti (právního předchůdce žalobkyně) ze dne 19. října 1992 o zvýšení jejího základního jmění o 192,139.000,- Kč se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. ; v projednávané věci tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Taktéž otázka „platnosti či neplatnosti akcií“ vydaných na základě shora zmíněného rozhodnutí jediného akcionáře o zvýšení základního jmění nezakládá zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Je tomu tak již proto, že případný závěr o „neplatnosti“ těchto akcií (tedy závěr opačný než ze kterého - implicite - vycházel odvolací soud) by nevedl k rozhodnutí pro dovolatelku příznivějšímu a nemohl by se tudíž projevit v jejích poměrech založených napadeným rozhodnutím (srov. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalovaná společnost převzala od právního předchůdce žalobkyně 72.533 akcií, emitovaných na základě shora zmíněného rozhodnutí jediného akcionáře o zvýšení základního jmění, majíc za to, že tato část akcií v souladu s ustanovením , obchodního zákoníku, v rozhodném znění, náleží jejím ostatním akcionářům (kteří vlastnili její akcie ke dni účinnosti „rozhodnutí o zvýšení základního jmění“). V souladu s tím tyto akcie předala ostatním akcionářům v poměru, v jakém se podíleli na jejím základním jmění.

Nejvyšší soud považuje za zjevné, že se žalovaná společnost za této situace převzetím akcií (jež představovaly podíl na jejím základním jmění a jež - vycházejíc z toho, že je povinna postupovat podle označeného ustanovení obchodního zákoníku - vydala ostatním akcionářům) na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně neobohatila, a není tudíž ani povinna zaplatit žalobkyní požadovanou peněžitou náhradu. Není-li zmíněné rozhodnutí jediného akcionáře možné považovat za rozhodnutí o zvýšení základního jmění, pak se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně mohli bezdůvodně obohatit pouze akcionáři, kteří sporné akcie (představující podíl na základním jmění žalované) od žalované společnosti převzali. Důvod připustit dovolání k formulování tohoto jednoznačného závěru (a tedy i k zodpovězení posledních dvou otázek kladených dovolatelkou) Nejvyšší soud neshledal.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované i vedlejší účastnici vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení , , , a 10.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Společně s náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované i vedlejší účastnici k tíži dovolatelky celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. května 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu