Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4464/2010

U S N E S E N Í

J. H.

1) I. Z.

, a

2) A. D., DiS.

, oběma zastoupeným JUDr. Milošem Holubem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Veletržní 924/14, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2010, č.j. -133, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovaným 1) a 2), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miloše Holuba, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 7, Veletržní 924/14.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Okresní soud v Kolíně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. srpna 2009, č.j. -89, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem

„nemovitostí – budovy č.p. 86 /dům pro bydlení/

(,)

umístěné na pozemku – stavební parcele č. 110 /zastavěná plocha a nádvoří/, pozemku – stavební parcely č. 110 o výměře 159 m2 /zastavěná plocha a nádvoří/, pozemku parc. č. 45/1 /zahrada/ zapsaných na LV č. 1162 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, obec V. a katasttrální území V.“

(dále již „předmětné nemovitosti“), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru (ve stručnosti shrnuto), že právní úkony, jimiž žalobce převedl vlastnického právo k předmětným nemovitostem na žalovanou, nejsou neplatné a žalobce tudíž není vlastníkem předmětných nemovitostí.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud pro své rozhodnutí převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jejich právním posouzením nalézacím soudem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není přípustné ve smyslu ani písm. b) , a nebylo shledáno přípustným ani podle , odst. 3

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebylo možno dovodit podle žalobcem uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu , jež se týká právně relevantních (jiných) vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod lze sice podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (výjimečně) uplatnit i v případě dovolání podaného podle , ovšem takové otázky dovolací soud přezkoumává jen tehdy, pokud budou vycházet ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. , in www.nsoud.cz). V této věci ovšem žalobce prostřednictvím dovolacího důvodu ve smyslu žádnou takovou otázku v podaném dovolání nevymezil (tvrzení žalobce v dovolání, že nebyly soudem provedeny žalobcem navržené důkazy, že žalobce nebyl soudem v řízení řádně poučen o svých právech a povinnostech, anebo že soudy neposkytly žalobci procesní prostor, aby se vyjádřil k provedeným důkazům, jsou ve smyslu cit. dovolacího důvodu právně irelevantní), takže v tomto směru zde nebylo způsobilého procesního podkladu k posouzení přípustnosti dovolání.

Ani prostřednictvím dovolacího důvodu ve smyslu (tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se žalobci nepodařilo založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru. Skutečnost, že odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku (s cílem dostát zákonem stanoveným povinnostem stran obsahové kvality odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku) cituje ustanovení , , a obč. zák., neznamená, jak nesprávně dovozuje ve svém dovolání žalobce, že tato hmotněprávní ustanovení odvolací soud aplikoval (použil) na zjištěný skutkový stav, nýbrž že s odkazem a citací těchto pravidel chování pouze reagoval na odvolací námitky žalobce, který se právě aplikace těchto ustanovení, vzhledem ke skutkovým tvrzením, z nichž dovozoval, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, nedůvodně domáhal.

Pokud žalobce v dovolání také brojil proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud (oba soudy) vycházel(y), nepřípustně tím uplatnil dovolací důvod ve smyslu , jehož prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání ve smyslu založit nelze (tímto dovolacím důvodem se Nejvyšší soud může zabývat toliko za podmínek předvídaných v ustanovení , tedy jen v případě přípustnosti dovolání podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalované mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávající z odměny za zastupování advokátem v částce 6.500,- Kč [sazba odměny z částky určené podle vyhl. č. , snížená na polovinu podle vyhlášky a o dalších 50% podle , a dále zvýšená o 30% za společné zastupování více účastníků podle téže vyhl.], a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle vyhl. č. v částce 300 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaných doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalovaným vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20% podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem částka 8.160,- Kč. Žalobce byl zavázán k této náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám advokáta žalovaných (oprávněných společně a nerozdílně) v souladu s ustanovením

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. června 2011

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.

předseda senátu