Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 102/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně SCHWACH, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Škroupova 3, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 25 22 95 59, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem v Brně, Radnická 14/16, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. O. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně DUB spol. s r. o., identifikační číslo osoby 47 30 66 88, zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 54/1716, PSČ 120 00, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2009, č. j. -297, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 27. srpna 2009, č. j. -297, potvrdil usnesení ze dne 4. června 2009, č. j. -265, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – odkazuje na ustanovení , a , (dále jen „ “) – řízení pro překážku věci rozsouzené zastavil.

Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož se žalobkyně po žalovaném domáhá vydání téhož rozhodnutí jako v řízeních probíhajících u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , v nichž byla žaloba o vyloučení týchž věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně pravomocně zamítnuta.

Přitom doplnil, že „odlišný právní názor jiného soudu v jiném řízení ohledně neplatnosti kupních smluv týkající se převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem není novou skutečností, která by znamenala změnu skutkových okolností vylíčených v pravomocných rozsudcích o excindačních žalobách“. „Navíc správce konkursní podstaty nebyl jejich účastníkem, takže tyto rozsudky jej nezavazují. Pro posouzení, zda je dána překážka věci již pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který je předmětem excindačního řízení, posouzen po právní stránce v jiném řízení. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek v jiném řízení kvalifikován jinak, než v pravomocně skončených excindačních sporech týkajících se týchž účastníků a týchž sporných nemovitostí“.

Dovolání žalobkyně proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, které je přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud podle ustanovení odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), že projednání a rozhodnutí dané věci brání překážka věci rozhodnuté (srov. ), plně odpovídá ustálené judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2001, pod číslem 113, jakož i důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 85/2003 a 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. , které bylo dne 13. dubna 2011 občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přitom argumentace dovolatelky, podle níž „po dobu jednotlivých řízení (…) nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o žalobách na určení vlastnictví k věcem, o jejichž vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně žalobkyně usilovala“, je z hlediska právně relevantních kritérií pro posouzení, zda jde o tentýž nárok mezi týmiž osobami, bez právního významu. Totéž platí o výhradách týkajících se „promlčení práva správce konkursní podstaty“ a výzvy podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání.

Rovněž skutečnost, že v řízení vedeném pod sp. zn. byl účastníkem řízení na straně žalované předchozí správce konkursní podstaty úpadkyně Dub spol. s r. o. – Ing. Vladimír Komeda, neznamená, že by nebyl splněn předpoklad totožnosti osob; rozhodující totiž je, že jak Ing. Vladimír Komeda, tak Ing. Ondřej Komeda byli účastníky dotčených řízení z titulu funkce správce konkursní podstaty téže úpadkyně.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle (dále jen „ “), která podle ustanovení , , , a vyhlášky činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení ; celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení , o úpadku a způsobu jeho řešení ( ), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tj. zákon o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i v témže znění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu