Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4925/2010

21 Cdo 4925/2010

U S N E S E N Í

J. J.

DIAMO, státnímu podniku

se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, odštěpnému závodu GEAM se sídlem Dolní Rožínka, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2010 č.j. -203, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Mejzlíka, advokáta se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Sadová č. 2237.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.3.2010 č. j. -203, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6.11.2008 č.j. -180 ve věci samé (tj. ve výroku, kterým bylo vyhověno žalobě o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 18.8.2003 do 30.9.2003 a od 1.10.2004 do 31.1.2008 ve výši 512.247,- Kč s úroky z prodlení, které ve výroku specifikoval), není přípustné podle ustanovení (kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 20.3.2007 č. j. -87, po kterém soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než ve svém předchozím rozsudku, nezavazovalo soud prvního stupně právním názorem ve věci samé, nýbrž obsahovalo pokyny k odstranění procesních pochybení, neboť soud prvního stupně řádně nedostál své poučovací povinnosti) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvod podle ustanovení - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. část věty za středníkem o.s.ř a též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. , uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

I když žalovaný v dovolání uvedl, že podle jeho názoru napadený rozsudek odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. “, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, jakou práci by žalobce mohl prokazatelně vykonávat u jiného zaměstnavatele, nebýt nemoci z povolání, kterou trpí, a jakého průměrného výdělku by zde dosáhl), a nesouhlasí s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak provedené důkazy hodnotily, namítá-li, že „přes tvrzení jednatele firmy UNOX s.r.o. o tom, že k výkonu práce (pro který by byl žalobce přijat do pracovního poměru, nebýt nemoci z povolání) není třeba kvalifikačních předpokladů ani odborných technických znalostí, je žalovaný přesvědčen o opaku“, a jestliže zpochybňuje výpověď jednatele firmy UNOX s.r.o. o tom, jaký výdělek byl žalobci přislíben, a polemizuje-li s údaji obsaženými v potvrzení firem ŽS Brno a.s. a Zámečnictví Jiří Klouda o tom, jakého výdělku by žalobce u nich dosáhl. Dovolatel současně na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (že „lze mít za prokázané, že žalobce, pokud by netrpěl nemocí z povolání, by u firem UNOX s.r.o., ŽS Brno a.s. a Zámečnictví Jiří Klouda dosahoval průměrného výdělku ve výši 20.000,- Kč, když důvodem nepřijetí žalobce do pracovního poměru u těchto zaměstnavatelů byla jeho nemoc z povolání“) v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (že žalobce „neměl kvalifikaci ani praxi“ pro práci, kterou měl vykonávat u firmy UNOX s.r.o., a že „je zcela absurdní, aby se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku vycházelo z částky 20.000,- Kč“), na němž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalobce má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v nižším rozsahu, než požaduje).

Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují uvedené námitky žalovaného uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodů však dovolací soud nemohl přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není – jak uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce ( ).

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Uvedl-li odvolací soud v poučení svého rozsudku, že proti němu „lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni“, ačkoliv nebyly splněny podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení , pak šlo o nesprávné poučení o možnosti podání mimořádného opravného prostředku, které - samo o sobě - nemohlo účastníku založit takové procesní právo, jež ve skutečnosti (podle zákona) nemá.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč [srov. , , , , , ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), tedy celkem 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. Aleš Mejzlík osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp. zn. , uveřejněném pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 2.060,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalobci nahradil; ve smyslu ustanovení je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.360,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. června 2011

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.předseda senátu