Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4576/2008

25

Cdo 4576/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. H.,

zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, proti žalované

České pojišťovně a. s.

, IČ 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o 80.520,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2006, č. j. -57, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. března 2006, č. j. -34, uložil žalované zaplatit žalobci částku 80.520,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalobce pečuje o svou družku K. P., která je v důsledku zranění, jež utrpěla při dopravní nehodě dne 10. 11. 2001, zaviněné pojištěncem žalované pojišťovny, upoutána na invalidní vozík a při běžných životních činnostech je odkázána na pomoc další osoby. Její základní potřeby i péči o společnou domácnost celodenně zajišťuje žalobce, z toho důvodu změnil zaměstnání, nyní podniká a jeho příjem je o 80% nižší než před dopravní nehodou. Poškozená pobírá invalidní důchod 6.275,- Kč, příspěvek na bezmocnost 464,- Kč a žalovaná jí poskytuje příspěvek na péči ve výši 6.236,- Kč měsíčně. Žalobce stanovil hodnotu své péče částkou 447,- Kč denně, což po odpočtu příspěvku na bezmocnost činí 12.946,- Kč měsíčně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že poškozená má právo na náhradu nákladů spojených s léčením ( obč. zák.), mezi něž patří i náklady na péči poskytovanou jinou osobou, jejichž výši stanovil analogicky s částkami poskytovanými dobrovolným pečovatelům dle (ve znění novely č. ), a žalobci ji přiznal po odečtu částky, jež žalovaná dobrovolně poskytla poškozené.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. listopadu 2006, č. j. -57, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalobu na zaplacení částky 80.520,- Kč s příslušenstvím zamítl, změnil jej ve výroku o soudním poplatku a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a nejprve se zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce. Dovodil, že nárok na náhradu nákladů spojených s léčením dle § 449 odst. 1 obč. zák. má zásadně sám poškozený, jiné osoby mohou dle odst. 3 téhož ustanovení požadovat náhradu pouze takových nákladů, které účelně v souvislosti s léčením poškozeného skutečně vynaložily. Žádné takové výdaje žalobce neuplatňoval, neprokázal a ani jejich existenci netvrdil. Jím vymáhaná částka má „charakter jakéhosi ekvivalentu“ za pomoc v domácnosti a úkony osobní péče o družku, avšak ani ve vztahu k nároku na náhradu účelných nákladů spojených s léčením dle § 449 odst. 1 obč. zák. ani ve vztahu k nároku na náhradu za pomoc poskytovanou v domácnosti ve smyslu § 442 odst. 1 obč. zák. není žalobce ve sporu aktivně legitimován.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ( ). Poukazuje na některá rozhodnutí soudů všech tří stupňů s tím, že soudní praxe za účelně vynaložené náklady spojené s léčením poškozeného považuje i výdaje na pomoc třetí osoby, kterou zákon výslovně legitimuje k uplatnění nároku vlastním jménem vůči škůdci. Ust. obč. zák. zakládá nárok na náhradu nákladů léčení tomu, kdo je vynaložil, tedy i osobám odlišným od poškozeného. Za nesprávný pokládá závěr odvolacího soudu o nedostatku jeho aktivní věcné legitimace ve sporu, a to i z toho důvodu, že nebýt zdravotního poškození jeho družky, zapojil by se do pracovní činnosti daleko ve větší míře, a je třeba vzít v úvahu, že se majetek žalobce nezvětšil tak, jak by se za normálních okolností – nebýt péče o družku - dalo očekávat. Uvádí, že poskytuje poškozené komplexní péči směřující k zajištění alespoň standardní kvality jejího života, tedy nejen péči o její tělesné potřeby, ale také o její domácnost, a výše požadované náhrady je finančním ekvivalentem hodnoty ošetřovatelské práce analogicky vyčíslené dle Nesouhlasí proto s aplikací obč. zák. na uplatněný nárok. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátkou, dospěl k závěru, že dovolání, které je podle přípustné, není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. října 2008, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu spočívá v tom, že soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, popřípadě jej na správně zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením a podle odstavce 3 tohoto ustanovení se tyto náklady hradí tomu, kdo je vynaložil. Toto ustanovení zakládá nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením následků újmy na zdraví způsobené škůdcem a vzhledem k tomu, že na snaze o zlepšení zdravotního stavu poškozeného se mohou podílet i jiné osoby, především z okruhu jeho příbuzných či osob blízkých, je smyslem této úpravy založit i jim právo na náhradu jimi účelně vynaložených nákladů; proto zákon tyto třetí osoby výslovně legitimuje k uplatnění nároků vůči škůdci vlastním jménem. Tyto osoby mají proti škůdci přímý nárok na náhradu těch nákladů, které vynaložily, a to poté, co byly vynaloženy, nikoliv nárok na opětující se dávku formou renty do budoucna, a to ani za předpokladu, že náklady vznikají průběžně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. ).

Z hlediska aplikace § 449 obč. zák. na daný skutkový stav je podstatná okolnost, že žalobce sám žádné prostředky na zajištění léčebné péče v období, za něž požaduje náhradu, nevynaložil. Ustanovení § 449 odst. 3 obč. zák. nezakládá nárok jinému, než tomu, komu účelné výdaje v souvislosti s léčením poškozeného skutečně vznikly, a nelze tedy žalobci nahrazovat náklady, které nevynaložil, a to bez ohledu na to, zda by jeho nárok mohl být částečně posouzen podle § 442 odst. 1 obč. zák., jak uvažoval odvolací soud, neboť i vznik skutečné škody ve smyslu tohoto ustanovení předpokládá majetkovou újmu jakožto snížení majetkového stavu žalobce. Samotná okolnost, že žalobce osobně poskytuje péči poškozené, nepředstavuje vynaložení nákladů ve smyslu § 449 odst. 3 obč. zák., nýbrž její ocenění peněžní částkou by znamenalo odměnu za práci spojenou s péčí o poškozeného. Přisvědčit nelze ani námitce v dovolání o ušlém výdělku či zisku žalobce, který v důsledku péče o poškozenou byl v rozhodném období pouze minimálně pracovně zapojen. upravuje totiž v ustanoveních až nároky poškozeného na náhradu škody na zdraví, mezi něž nepatří ušlý výdělek, popř. zisk osob odlišných od poškozeného.

Z uvedeného je zřejmé, že právní názor odvolacího soudu na otázku aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody je správný, a to jak při posouzení podle § 449 obč. zák. jako nárok na náhradu nákladů spojených léčením, tak z hlediska náhrady skutečné škody či ušlého zisku dle § 442 odst. 1 obč. zák.

Protože odvolací soud zamítl žalobu právě na základě závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, je jeho rozhodnutí správné a Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl podle , aniž nařizoval jednání k projednání dovolání.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu