Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
CA8FA01ECB017294C1257A4E0067A4C3.html
HTML · 29.63 KB
No categories available
8 Tdo 263/2011
U S N E S E N Í
nejvyšší státní zástupkyně
podanému ve prospěch i neprospěch obviněného
mladistvého „tulipána“*)
, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010 , který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 7 Tm 67/2009 , t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
s e
č á s t e č n ě
z r u š u j e
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010 , a to ve výroku o trestu obecně prospěšných prací.
Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř.
s e
z r u š u j í
všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265
l
odst. 1 tr. ř.
s e
Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež,
p ř i k a z u j e
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Frýdku-Místku, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 7 Tm 67/2009 , uznal obviněného mladistvého „tulipána“ (dále převážně jen „obviněný“, příp. „mladistvý“) vinným skutky popsanými v bodech I. a II./1., 2. tzv. skutkové věty předmětného rozsudku. Jednání obviněného popsané v bodě I. právně kvalifikoval jednak jako provinění krádeže podle § 247 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „tr. zák.“), a jednak jako provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednání popsané v bodě II./1. – 2. právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a jednání pod bodem II./2. též jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za skutky pod bodem I., II./1. soud obviněnému uložil podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. , o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb. “), souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 33 odst. 1 , § 16 odst. 1 , 3 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků s dohledem. Podle § 49 odst. 1 , 2 a § 50 odst. 1 tr. zák. za použití § 26 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. mu současně uložil trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Dále podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil celý výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 7 Tm 84/2008 , který nabyl právní moci dne 7. 8. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod bodem II./2. soud obviněnému uložil podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 , § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody poškozeným A. S., částku 199.600,- Kč, J. P., částku 9.500,- Kč a O. C., částku ve výši 1.500,- Kč. Poškozeného A. S., odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, rozhodl rozsudkem ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010 , tak, že z jeho podnětu podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. mladistvého nově uznal vinným, že
„I. dne 30. 10. 2008 v době od 11:00 hodin do 11:30 hodin ve F.. na ul. F. na parkovišti před domem, pomocí nalezeného klíče odcizil a následně řídil osobní motorové vozidlo tovární zn. Ford Fiesta, v hodnotě 199.600,- Kč, které předal za účelem prodeje S. G., čímž způsobil poškozenému A. S. škodu ve výši 199.600,- Kč,
II.
1. v přesně nezjištěné době od 30. 4. 2009 od 15:00 hodin do dne 1. 5. 2009 do 15:30 ve F., na ul., z neuzamčené garáže R. V. odcizil nezajištěné horské jízdní kolo zn. Ghost SE4000, černé barvy, s příslušenstvím v celkové hodnotě 13.900,- Kč, které poté prodal, čímž způsobil poškozenému O. C. škodu ve výši 13.900,- Kč,
2 dne 5. 5. 2009 ve F., na ul. J., poblíž ústav u pro postižené N. S. poté, co převzal od J. F. nalezené klíče od osobního motorového vozidla tovární zn. Peugeot 206, majitele J. P., předmětné motorové vozidlo v hodnotě 95.000,- Kč odcizil a řídil až na ulici K. ve F., kde v řízení pokračoval M. K., přičemž s odcizeným motorovým vozidlem způsobili dopravní nehodu v I., čímž způsobili poškozenému J. P. škodu ve výši 95.000,- Kč.“
Takto zjištěné jednání mladistvého soud druhého stupně právně kvalifikoval v bodě I. jako provinění krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě II./1., 2. jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Za provinění krádeže specifikované pod bodem I. předmětného rozsudku a za sbíhající se provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a provinění ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 4. 5. 2009, č.j. 7 Tm 84/2008 -344, mu podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže a § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Jeho výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 33 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků s dohledem. Podle § 49 odst. 1 , § 50 odst. 1 tr. zák. a § 26 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. mu současně uložil trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Zároveň podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 4. 5. 2009, č.j. 7 Tm 84/2008 -344, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin krádeže specifikovaný v bodě II./1., 2. citovaného rozsudku mladistvému uložil podle § 247 odst. 1 , 2 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 , 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin. Dále soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti mladistvého zaplatit na náhradě škody poškozeným A. S., částku ve výši 199.600,- Kč, J. P., částku ve výši 9.500,- Kč a O. C., částku ve výši 1.500,- Kč. Poškozeného A. S., podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti posledně uvedenému rozsudku podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále převážně jen „dovolatelka“). Učinila tak ve prospěch i v neprospěch obviněného mladistvého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně byl obviněnému mladistvému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Po shrnutí obsahu meritorních rozhodnutí dosud učiněných soudy nižšího stupně v předmětné trestní věci dovolatelka zpochybnila správnost výroku o trestu obecně prospěšných prací uloženého obviněnému rozsudkem odvolacího soudu ve výměře 400 hodin. Právě v této výměře spatřovala porušení ustanovení § 63 zákona č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník trestní zákoník “), v návaznosti na ustanovení § 3 trestního zákoníku , z jejichž dikce dovodila, že pachateli lze podle nového trestního zákoníku uložit trest obecně prospěšných prací pouze do výše 300 hodin. Uložil-li odvolací soud obviněnému trest obecně prospěšných prací nad tuto hranici, evidentně vybočil z mezí zákonné trestní sazby stanovené v § 63 trestního zákoníku .
Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud), v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.:
1. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010 , ve výroku o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, k němuž byl obviněný odsouzen za trestný čin uvedený pod bodem II./ 1., 2. výroku o vině tohoto rozsudku, tedy za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2. podle § 265
1
odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně dovolatelka vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného, nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
K podanému dovolání se vyjádřil obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Marie Bordovské a vyslovil souhlas jak s argumentací obsaženou v dovolání, tak s návrhem učiněným dovolatelkou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné
[
§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
]
, bylo podáno osobou oprávněnou
[
§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.
]
, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až
l
) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 , III. ÚS 282/03 , II. ÚS 651/02 ). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Jako další dovolací důvod dovolatelka ve svém podání uplatnila ten, který je obsažen v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
a je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
V tomto kontextu je nutné uvést, že námitky vznesené dovolatelkou jsou z hlediska uplatněných dovolacích důvodů relevantní a Nejvyšší soud je současně shledal opodstatněnými.
Obviněný byl v nyní posuzovaném případě (skutky popsané v bodě II./1., 2. rozsudku soudu druhého stupně) stíhán pro trestnou činnost spáchanou jednak
„v přesně nezjištěné době od 30. 4. 2009 od 15:00 hodin do dne 1. 5. 2009 do 15:30 …“
a jednak dne
„dne 5. 5. 2009“
, tedy ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb. , ve znění zákona č. 306/2009 Sb. , účinného od 1. 1. 2010), přičemž dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 24. 6. 2010, tzn. již za účinnosti nového trestního zákoníku .
Časovou působnost trestních zákonů pro případ, že v mezidobí od spáchání činu (skutku) do rozhodnutí o něm došlo ke zrušení nebo změně zákona účinného v době spáchání trestného činu (skutku), řeší ustanovení § 2 trestního zákoníku , resp. dříve § 16 odst. 1 tr. zák. Podle citovaných ustanovení se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Vzhledem ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy v nyní posuzovaném případě by pro obviněného nebylo příznivější, oba soudy dříve činné ve věci správně použily základní pravidlo o časové působnosti trestních zákonů zakotvené v § 16 odst. 1 tr. zák. a shodně též v § 2 odst. 1 trestního zákoníku , když na rozhodnutí o vině obviněného aplikovaly ustanovení trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009) jakožto zákona účinného v době spáchání posuzovaného skutku.
Shora rozvedená zásada je však, pokud jde o otázku ukládání trestu, prolomena ustanovením § 3 odst. 1 trestního zákoníku (v předchozím trestním zákoně účinném do 31. 12. 2009 bylo totéž pravidlo obsaženo v jeho § 16 odst. 2 ), podle něhož pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. To současně znamená, že při použití dřívější trestně právní normy nelze pachateli uložit ani trest přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje.
Jak již bylo zmíněno výše, soud druhého stupně rozhodoval dne 24. 6. 2010, tedy za účinnosti trestního zákoníku , který zakotvil právní úpravu trestu obecně prospěšných prací v ustanovení § 63
odst. 1, podle kterého může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin. [Ve srovnání s dřívější právní úpravou (§ 45a odst. 1 tr. zák.) byla snížena horní hranice ze 400 hodin na 300 hodin.]
V návaznosti na výše uvedené proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, pokud obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, čímž překročil o 100 hodin horní hranici trestní sazby stanovenou trestním zákoníkem trestním zákoníkem pro tento druh trestu. Takto učiněný výrok je v přímém rozporu s ustanoveními § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 trestního zákoníku (k tomu srov. přiměřeně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010 Tz 61/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 4 Tz 86/2010 Tz 86/2010, atd.). Jako takový rovněž zakládá uplatněné dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) , h) tr. ř., neboť v důsledku nesprávné aplikace trestněprávních norem [tedy jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu písm. g) citovaného ustanovení] byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [písm. h) citovaného ustanovení].
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010 , a to ve výroku o trestu obecně prospěšných prací uloženém obviněnému za skutky vymezené v jeho bodě II./1., 2., za současného zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265
l
odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
P o u č e n í
: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.