Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 787/2010

U S N E S E N Í

nezletilého D. S.

, zastoupeného matkou Bc. D. S., proti povinnému

Ing. L. S.

, zastoupenému JUDr. Alenou Židovou, advokátkou se sídlem v Mostě, Moskevská 1/14, pro 62.100,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. června 2009, č. j. - 40, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ) :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 5. 2008, č. j. - 11, jímž Okresní soud v Mostě nařídil „podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2006, č. j. - 52, a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 5. 2006, č. j. - 32, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 52.000,- Kč dlužného výživného za období od 1. 9. 2005 do 30. 11. 2006 a běžného dlužného výživného v částce 10.100,- Kč“ a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Teplice, a dále potvrdil opravné usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2008, č. j. - 19, jímž usnesení o nařízení exekuce opravil tak, že nesprávné slovo v příjmení soudního exekutora

„Tunkl“

nahradil správným slovem

„S.“

. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a nepřisvědčil námitce povinného, že vymáhaná pohledávka specifikovaná v usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce není v souladu s exekučním titulem. V tomto ohledu poukázal na to, že exekučním titulem bylo povinnému uloženo přispívat na výživu nezletilého oprávněného počínaje dnem 1. 9. 2005 částkou 3.500,- Kč měsíčně s tím, že nedoplatek výživného za dobu od 1. 9. 2005 do 30. 11. 2006 ve výši 52.500,- Kč je otec (povinný) povinen k rukám matky uhradit do 30. 6. 2007 a že oprávněný v návrhu na nařízení exekuce vyčíslil dluh na výživném od září 2005 do března 2008 tak, že podle exekučního titulu měl povinný v této době uhradit 108.000,-Kč, avšak zaplatil pouze 46.400,- Kč, a k úhradě tak zbývá za tuto dobu doplatit vymáhanou částku 62.100,- Kč (tj. 52.000,- Kč + 10.100,- Kč), pro kterou byla exekuce nařízena, přičemž „návrh nesměřuje k vymáhání běžného výživného“. Není proto správná námitka povinného, že „co do částky 10.100,- Kč nebylo prokázáno, že by existoval exekuční titul“; pokud povinný v odvolání naznačoval, že část dlužného výživného uhradil mimo rámec exekuce, pak krajský uvedl, že soud tuto okolnost ve fázi nařízení exekuce nezkoumá, nýbrž vychází jen z tvrzení oprávněného. K námitkám povinného směřujícím proti opravnému usnesení okresního soudu odvolací soud s odkazem na , a konstatoval, že „nepozorností písařky“ bylo v usnesení o nařízení exekuce uvedeno jiné příjmení exekutora a že oprava této chyby byla provedena v souladu se zákonem (jeho křestní jméno i sídlo kanceláře přitom odpovídalo návrhu na nařízení exekuce).

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z , ve znění platném k 30. 6. 2009, a podává je (výslovně) z důvodu uvedeného v Odvolacímu soudu vytýká, že „porušil ustanovení , když zcela ignoroval podstatnou část odvolání a nikterak se jí nezabýval a zároveň tak porušil ustanovení d“. Poté, co zrekapituloval své odvolací námitky, poukázal na to, že odvolací soud si v odůvodnění svého usnesení protiřečí, když v prvním odstavci konstatuje, že jde o nařízení exekuce pro dlužné a běžné výživné, a v závěru osmého odstavce „tvrdí“, že návrh nesměřuje k vymáhání běžného výživného. „Přitom návrh na exekuci i usnesení okresního soudu o nařízení exekuce přesně vymáhání běžného výživného stanovuje, a to přesto, že k němu neexistuje exekuční titul, a navíc ani žádný takový dluh prokazatelně neexistuje (a neexistoval ani v době podání návrhu)“. Odvolacímu soudu dále vytýká, že nereagoval na jeho odvolací námitky o neplatnosti opravného usnesení okresního soudu, které bylo antidatováno. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a případně též soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomu kterému ze soudů k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s a přípustné.

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.

Výtkou, že odvolací soud „porušil ustanovení , když zcela ignoroval podstatnou část odvolání a nikterak se jí nezabýval“, z čehož dovozuje porušení d, dovolatel uplatnil dovolací důvod podle Z hlediska přípustnosti dovolání podle je však uplatnění tohoto důvodu bezvýznamné, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz - a dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, pod číslem 132); o situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v daném případě nejedná (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod č. 130).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka povinného, že k vymáhání běžného výživného neexistuje exekuční titul, neboť rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 5. 2006, č. j. - 32, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2006, č. j. - 52, bylo povinnému uloženo přispívat na výživu nezletilého oprávněného počínaje 1. 9. 2005 částkou 3.500,- Kč měsíčně s tím, že nedoplatek výživného za dobu od 1. 9. 2005 do 30. 11. 2006 ve výši 52.500,- Kč je otec povinen k rukám matky uhradit do 30. 6. 2007. Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení exekuce soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli (a že v tomto směru vychází pouze z tvrzení oprávněného), je v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, resp. exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2008, sp. zn. ). Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí v prvním odstavci konstatoval, že jde o nařízení exekuce pro dlužné a běžné výživné, a v závěru osmého odstavce, že návrh nesměřuje k vymáhání běžného výživného, mínil tím zcela zřejmě skutečnost, že oprávněný se domáhá nařízení exekuce pro část nezaplaceného dlužného výživného stanoveného exekučním titulem za dobu od 1. 9. 2005 do 31. 11. 2006, a že částka 10.100,- Kč představuje část dluhu z titulu běžného výživného stanoveného exekučním titulem od 1. 12. 2006 do března 2008; nařízení exekuce pro běžné výživné ode dne podání návrhu na nařízení exekuce do budoucna oprávněný nenavrhl.

Dovolání proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně, nepřipouští (srov. až a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2007, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s , ve stejném znění, a s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle věty první a odmítl.

O případných nákladech vzniklých oprávněným v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu