Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 416/2011

7 Tdo 416/2011-23

U S N E S E N Í

M. K. ,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným v bodě 1) výroku o vině trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, a v bodě 2) výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, v souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 222 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině pod bodem 2 a proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě toto odvolání usnesením ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. , zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Existenci tohoto důvodu dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku v bodě 2) výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, který měl být podle jeho názoru právně posouzen jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 2 tr. zákoníku, když tato právní kvalifikace by pro něj byla příznivější. Důvodnost tohoto právního posouzení skutku dovozuje z okolností případu, kdy jeho jednání předcházelo nečekané, zákeřné a jím nijak nevyprovokované napadení jeho osoby ze strany poškozeného T. L. , spočívající v úderu pěstí velké intenzity do obličeje (kořene nosu), po kterém začal silně krvácet, byl zmatený a 2 – 3 týdny jej bolela hlava, nos a také zuby při skusu. Právě způsob, povaha a následky tohoto nijak nevyprovokovaného napadení, jakož i slovní provokace ze strany poškozeného, časová a příčinná souvislost mezi tímto napadením poškozeným, a následně jeho napadením poškozeného, odůvodňuje tuto právní kvalifikaci jeho jednání, protože bez zavrženíhodného jednání poškozeného vůči němu, by nedošlo ani ke zranění poškozeného.

Obviněný také namítá, že útok poškozeného u něj vyvolal ztrátu paměti, ale z důvodu nezajištění nutného lékařského ošetření jeho osoby ze strany Policie ČR, to nebylo objektivizováno. Je ale přesvědčen, že útok u něj vyvolal stav, kdy nevěděl co dělá a co se děje, takže u něj musela být vymizelá složka ovládací i rozpoznávací. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu, a buď tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby skutek ad. 2) byl posouzen jako přečin podle § 146 odst. 2 tr. zákoníku, nebo aby Nejvyšší soud takto sám rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že byť jednání obviněného bezprostředně navazovalo na napadení ze strany poškozeného, nelze toto napadení ze strany poškozeného kvalifikovat jako zavrženíhodné podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, protože úder pěstí do nosu, byť je v rozporu s právem i morálkou, nedosahuje takové závažnosti a provokačního potenciálu, aby privilegoval následné jednání obviněného, spočívající v opakovaném bodání nožem zejména do hlavy a zad poškozeného. Není proto dána potřebná míra korelace, pochopitelnosti a ospravedlnitelnosti jednání obviněného vůči jednání poškozeného, když jak obviněný sám uvedl v dovolání, jeho napadení poškozeným bylo shledáno pouze přestupkem. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud předně zjistil, že pod uplatněný důvod dovolání lze podřadit námitku obviněného ohledně nutného vymizení rozpoznávací a ovládací složky u něj v důsledku útoku poškozeného, protože obecně spadá otázka příčetnosti do oblasti hmotně právního posouzení. V daném případě jde o opakovanou námitku obviněného, kterou se domáhá jiného hodnocení zejména znaleckých posudků znalců z oboru psychiatrie a neurologie, kdy znalci jednoznačně vyloučili jak poruchu vědomí obviněného po úderu ze strany poškozeného, tak zejména vymizení ovládací a rozpoznávací složky. Soud I. stupně se touto otázkou podrobně zabýval a Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku (str. 9 – 12). Nejvyšší soud proto tuto námitku obviněného považuje za zjevně neopodstatněnou, když soud I. stupně měl pro rozhodnutí o příčetnosti obviněného spolehlivý podklad a shodnou námitkou se řádně zabýval také soud odvolací (str. 4 – 5 usnesení).

Ke stejnému závěru pak Nejvyšší soud dospěl i ohledně další hmotně právní námitky obviněného, kdy se domáhá, aby jeho jednání nebylo kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví (ve stadiu pokusu) podle § 222 odst. 1 tr. zákona, ale jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 2 tr. zákoníku. Přitom nutno uvést, že obviněný nenamítá, že by snad jeho jednání ve vztahu k těžké újmě na zdraví mělo být posouzeno jako nedbalostní. Z hlediska použití privilegovaného ustanovení § 146a tr. zákoníku tak u něj vzhledem k úmyslnému zavinění přichází v úvahu ustanovení § 146a odst. 3 tr. zákoníku, když v odst. 2 jde o případ způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti.

Jak vyplývá z popisu skutku ad. 2) výroku o vině rozsudku, obviněný se dopustil pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zákona (úmyslná těžká újma na zdraví) v podstatě tím, že dne 5. 8. 2009 kolem 18.45 hodin v O. , v prostoru před zahradní restaurací, po předchozím požití alkoholu, předcházející slovní rozepři a jeho napadení T. L. , tohoto fyzicky napadl čepelí nože o délce 8 cm tak, že jej opakovaně bodnul do oblasti hlavy, zadní strany trupu a obou horních končetin, čímž mu způsobil v rozsudku popsaná zranění, přičemž s ohledem na způsob útoku a lokalizaci zásahů toliko náhodou nedošlo ke vzniku mnohem závažnějšího poranění.

Podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody až na 4 léta.

Obviněný se dovoláním domáhá posouzení jednání poškozeného jako zavrženíhodného. Již soud I. stupně tomuto návrhu obhajoby nevyhověl m. j. zejména z toho důvodu, že provokující jednání poškozeného by mělo být v určitém poměru k jednání obviněného, který v tomto případě značně překročil míru proporcionality. S tímto závěrem se ztotožnil i soud odvolací, když obviněný stejnou námitku uplatňoval již také v odvolání.

Jak uvedl již soud I. stupně v odůvodnění rozsudku, obviněný se dopustil trestné činnosti po provokacích a ráně poškozeného a jednání poškozeného bylo jistě v rozporu s morálkou. Tyto skutečnosti ale ani podle názoru Nejvyššího soudu nemůžou odůvodnit posouzení jednání poškozeného jako zavrženíhodného ve smyslu ustanovení § 146a odst. 3 tr. zákoníku, když se musí jednat o jednání poškozeného, které je obecně považováno za chování v příkrém rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a neúctě poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti. Musí se tedy jednat v případě jednorázového jednání o natolik intenzivní předchozí jednání poškozeného, že se stane omluvitelnou pohnutkou jednání pachatele a důvodem pro použití privilegované skutkové podstaty § 146a odst. 3 tr. zákoníku. V daném případě k celému konfliktu došlo poté, co se chtěl poškozený v podstatě přátelsky pozdravit s obviněným podáním ruky, přičemž nedopatřením shodil sklenici s pivem a polil přítelkyni obviněného sedící s ním u stolu. I poté se ale poškozený choval v podstatě smířlivě, když koupil a přinesl nové pivo. Až následně došlo k nedorozumění resp. verbálnímu konfliktu mezi poškozeným a obviněným, kdy poškozený najednou udeřil obviněného pěstí do nosu. Na toto jistě protiprávní jednání poškozeného v rozporu s morálkou, které ale nebylo nijak zvlášť intenzivní, a také obviněný v dovolání uvádí, že bylo po podání trestního oznámení posouzeno pouze jako přestupek, reagoval obviněný vysoce agresivně tím, že jej nejméně 8 x bodl čepelí nože délky 8 cm do oblasti hlavy, zad a obou horních končetin. Vzhledem k tomu, že došlo k zalomení čepele nože v měkkých tkáních, kdy byla čepel nalezena v bodném kanálu na levé spánkové kosti, hodnotil znalec útok obviněného na poškozeného jako „razantní útok“, kdy jen shodou náhod nedošlo k závažnějšímu poranění. Obviněný přitom nezaútočil na poškozeného bezprostředně, ale až poté co se odešel do výčepu umýt, napadl zezadu odcházejícího, resp. utíkajícího poškozeného.

Obviněný sice v dovolání poukazuje na podnapilost poškozeného, ale on sám se dne 5. 8. 2009 nacházel ve stavu středně těžké opilosti, co v souvislosti se znaleckým hodnocením jeho emocí na úrovni pudovosti, impulsivity a s výrazným agresivním podbarvením, vysvětluje jeho značně agresivní útok na poškozeného, který byl zcela neadekvátní předchozímu napadení poškozeným. Proto Nejvyšší soud považuje za správný závěr, který již soud I. stupně uvedl v odůvodnění rozsudku, že provokující chování poškozeného by mělo být vždy v určitém poměru k jednání obviněného, ale v této věci obviněný „značně překročil míru proporcionality“.

Rovněž Nejvyšší soud tedy neshledal podmínky pro právní posouzení jednání obviněného v bodě 2) výroku o vině jako přečin podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, když není splněna v dovolání namítaná podmínka, že obviněný jednal v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Protože touto námitkou se již podrobně zabývaly soudy obou stupňů, a obviněný ji opětovně uplatnil i v dovolání, shledal Nejvyšší soud tuto námitku zjevně neopodstatněnou.

Nejvyšší soud tak zjistil, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2011

Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš