Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1046/2011

S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) S. H. a b) J. H. proti povinné V. V., zastoupené Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 410, pro 284.261,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. prosince 2008, č. j. - 141, takto:Dovolání se odmítá.Stručné odůvodnění ( ):V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 5. 2008, č. j. - 125, kterým Okresní soud v Pardubicích zamítl návrh povinné (podaný dne 6. 11. 2006) na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 13. 2. 2006, č. j. - 34, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 7. 2006, č. j. - 54, podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 7. 1994, č. j. - 12, jímž byl schválen smír, kterým se povinná a její v současné době zemřelý manžel zavázali zaplatit oprávněným 250.000,- Kč s 6 % úrokem měsíčně počínaje dnem 11. 11. 1992 do zaplacení, smluvní pokutu 525.000,- Kč a náklady řízení 51.192,- Kč do 15. 8. 1994). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že předpoklady pro zastavení exekuce podle nebyly splněny, neboť povinná neprokázala jí tvrzený nedostatek aktivní věcné legitimace oprávněných, jejž dovozovala z toho, že oprávnění převedli vymáhanou pohledávku smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 1995 a ze dne 30. 9. 1996 na třetí osoby; tyto smlouvy se totiž týkaly převodu pohledávky z nesplacené směnky vlastní, vystavené oprávněným dne 1. 11. 1994. Odvolací soud dovodil, že k tvrzenému postoupení pohledávky oprávněného na třetí osoby nemohlo platně dojít, neboť možnost převádět práva ze směnek na řad (takovou je mimo jiné i směnka vlastní) na základě cese je podle , směnečného a šekového, vyloučena. Povinnou namítaný důvod k zastavení exekuce, spočívající v tvrzeném převodu práv z exekučního titulu na třetí osoby, který měl mít za následek absenci aktivní legitimace oprávněných, nemůže být proto podle názoru krajského soudu naplněn, a to „bez ohledu na to, že se odvolací soud již nezabýval otázkou, zda právo z exekučního titulu je totožné s právem ze směnky“. Proti tomuto rozhodnutí podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „ “, a podává je z důvodu uvedeného v Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že možnost převádět práva ze směnek na řad na základě cese je podle vyloučena, a domnívá se, že uvedený právní názor je v rozporu s „hmotným právem“. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda právo z exekučního titulu, tj. z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 7. 1994, č. j. - 12, je totožné s právem ze směnky vystavené dne 1. 11. 1994, přičemž posouzení této „právní otázky“ je podle názoru dovolatelky pro rozhodnutí v předmětné věci „zcela zásadní“. Opětovně uvádí okolnosti, z nichž dovozuje, že pohledávka z předmětné směnky je totožná s pohledávkou oprávněných vyplývající z exekučního titulu, a namítá, že odvolací soud „nesprávně aplikoval na uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky , neboť vystavení směnky bylo vzhledem k okolnostem, za kterých k projevu vůle došlo, předstíraným právním úkonem, tedy právním úkonem, který nebyl učiněn vážně dle ustanovení obč. zák.“. Podle přesvědčení dovolatelky se přitom vždy jednalo o jeden a tentýž závazkový vztah (z titulu půjčky), ze kterého oprávněným „vzešel“ exekuční titul. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.Oprávnění se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnili s rozhodnutími soudů obou stupňů.Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 a neshledal je podle , odst. 2, ve spojení s a přípustným. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že k povinnou tvrzenému postoupení pohledávky oprávněného na třetí osoby nemohlo platně dojít, neboť možnost převádět práva ze směnek na řad (takovou je mimo jiné i směnka vlastní) na základě cese je podle , směnečného a šekového, vyloučena. Tento názor odvolacího soudu je zcela v souladu s citovaným zákonem, zákonem o cenných papírech i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu - k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2002, pod číslem 158, v němž dospěl k závěru, že „práva spojená se směnkou nelze převést na jiného cesí, neboť ani směnečný zákon ani zákon o cenných papírech a ani žádný jiný zákon neumožňují oddělit práva spojená se směnkou a převádět je samostatně“; dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. . O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu jde jen tehdy, jestliže právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). Protože odvolací soud založil své zamítavé rozhodnutí na závěru, že k povinnou tvrzenému postoupení pohledávky oprávněného na třetí osoby nemohlo platně dojít (což v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vysvětlil), a důvod k zastavení exekuce podle pro nedostatek aktivní věcné legitimace oprávněných k vymáhání pohledávky, jak povinná namítala, neshledal, nezabýval se již otázkou, zda „právo z exekučního titulu je totožné s právem ze směnky“. Dovolatelkou formulovaná otázka, zda „právo z exekučního titulu je totožné s právem ze směnky vystavené dne 1. 11. 1994“, proto přípustnost dovolání podle výše uvedených ustanovení založit nemůže, neboť na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno (pro rozhodnutí nebyla tato otázka určující).Námitkou dovolatelky, že odvolací soud nesprávně aplikoval na uzavření smlouvy o postoupení pohledávky , neboť „vystavení směnky bylo vzhledem k okolnostem, za kterých k projevu vůle došlo, předstíraným právním úkonem“, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť byla uplatněna až v dovolacím řízení, a z hlediska se tak jedná o nepřípustnou novotu.Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinné směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle , věty první, a odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( ). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. dubna 2011JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu