Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
8D5C7676051F15D6C1257A4E0068809E.html
HTML · 16.66 KB
No categories available
20 Cdo 5219/2008
U S N E S E N Í
Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku
V.
, za účasti bývalé manželky povinného
L. V.,
zastoupené JUDr. Jiřím Duškem, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 119, pro 47 879,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 E 914/2004 , o dovolání L. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2005, č. j. 6 Co 197/2005 -19, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 5. 2004, č. j. 2 E 914/2004 -8, kterým okresní soud nařídil podle vykonatelných platebních výměrů oprávněné ze dne 21. 3. 2002, č. 17/2002 a ze dne 11. 6. 2003, č. 33/2003, pro částky 6 686,- Kč a 41 193,- Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného ve společném jmění manželů ve výroku uvedených, a dále nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že bývalá manželka povinného nebyla výlučnou vlastnicí postižených nemovitostí v době podání návrhu na výkon rozhodnutí (12. 5. 2004). Podle smíru uzavřeného před Okresním soudem v Písku, na základě kterého bylo dohodnuto, že se bývalá manželka povinného stává vlastnicí postižených nemovitostí, bylo možné provést zápis vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí, k čemuž však – jak sama odvolatelka uvedla - nedošlo.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř. “, bývalá manželka povinného namítá, že v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí již byla výlučnou vlastnicí nemovitostí, a to na základě usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 24. 9. 2003, č. j. 6 C 929/2002 -19, jímž byl schválen smír o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Vlastnicí nemovitostí se stala ke dni právní moci tohoto usnesení (31. 10. 2003). Nejedná se totiž o převod nemovitostí na základě smlouvy, když pouze v takovém případě přechází vlastnické právo vkladem do katastru nemovitostí. V době zahájení exekučního řízení povinný již nebyl vlastníkem nemovitostí, a pokud soud přesto výkon rozhodnutí nařídil, jednal v rozporu s hmotným právem – s § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, a § 7 zákona č. 265/1992 Sb. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb. ).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedla a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Podle § 338b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva rozhodující stav v době zahájení řízení.
V předmětné věci bylo řízení o výkon rozhodnutí zahájeno dnem 12. 5. 2004. Oprávněná k návrhu doložila výpis z katastru nemovitostí ze dne 14. 4. 2004, z něhož vyplývalo, že sporná nemovitost se nachází ve společném jmění povinného a L. V. O skutečnosti, že ohledně předmětné nemovitosti byl schválen soudní smír mezi povinným a dovolatelkou v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, se soud výkonu rozhodnutí dověděl z odvolání manželky povinného ze dne 14. 6. 2004.
Z ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že výrok pravomocného rozsudku (schválený smír má účinky pravomocného rozsudku - § 99 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) – je závazný jen pro účastníky řízení, nestanoví-li zákon jinak. Vůči tomu, kdo nebyl účastníkem řízení a u něhož ani zákon nestanoví, že by pro něj bylo pravomocné rozhodnutí soudu závazné, nepůsobí. Taková osoba pak může uplatňovat svá práva bez zřetele k tomu, jak o nich bylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení, a ani soud nemůže vůči ní vycházet ze závěru, že o nich bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1724/2003 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 311/2001 ).
Jestliže o vlastnictví ke sporné nemovitosti bylo rozhodnuto v řízení, jehož účastníkem oprávněná nebyla, a rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nepatří k takovým rozhodnutím, o kterých by zákon stanovil, že jsou závazná pro každého, soud výkonu rozhodnutí při posuzování otázky vlastnického práva k předmětné nemovitosti nemohl k rozhodnutí vydanému v takovém řízení přihlížet.
Manželka povinného, má-li za to, že je výlučným vlastníkem nemovitosti, může své právo uplatnit prostřednictvím vylučovací žaloby (§ 267 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Pro rozhodnutí o vylučovací žalobě je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku, nikoliv stav v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí. Pozdější vlastník nemovitosti, který nabyl vlastnictví k nemovitosti s účinky před zahájením řízení o výkon rozhodnutí, tak dosáhne toho, že bude rozhodnuto o vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí. V takovém případě soud výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. o. s. ř. zastaví.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu , proto Nejvyšší soud bez jednání odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Protože dovolání L. V. bylo odmítnuto a ostatním účastníkům řízení podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (§ 146 odst. 3 , § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 , věty první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu