Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4F25252DA2549CBFC1257A4E00689FD4.html
HTML · 14.63 KB
No categories available
28 Cdo 4649/2010
U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce J. V., zastoupeného Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem se sídlem v Praze 2, Španělská 2, proti žalované K. Z., zastoupené JUDr. Olgou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28/559, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 239/2007 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2010, č. j. 68 Co 64/2010 - 90 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. 68 Co 64/2010 - 95, takto:
č. j. 68 Co 64/2010 - 95 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2009, č.j. 19 C 239/2007 - 71, který zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vyklidit a žalobci předat pozemek blíže specifikovaný ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nebyl nikdy vlastníkem (spoluvlastníkem) předmětných nemovitostí
a ani jeho právní předchůdkyně - manželka V. V., od níž své právo odvozuje, nebyla v době své smrti jejich vlastnicí (spoluvlastnicí). Dovodil, že žalobcem vymáhané právo nemůže vycházet z jeho práva vlastnického, neboť mu k předmětným nemovitostem nikdy nesvědčilo. Odvolací soud vyslovil, že pokud se žalobce domáhá vydání předmětných nemovitostí, resp. uzavření dohody o jejich vydání, není jeho nárok důvodný ani ve smyslu zákona č. 403/1990 Sb. , o zmírnění následků některých majetkových křivd. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že veškeré nároky plynoucí ze zákona č. 403/1990 Sb. jsou prekludovány ve smyslu ustanovení § 19 citovaného zákona, a to v situaci, kdy řízení bylo zahájeno dne 24. 9. 2007. Odvolací soud považoval za nevýznamné posouzení otázky, že žalobce neprokázal, že by byl oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 403/1990 Sb. a ani neprokázal, že by jeho manželka nesvobodně darovala svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech N. B.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost zdůvodňoval ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí o otázce prekluze tzv. restitučních nároků má po právní stránce zásadní význam. Uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Vytýkal odvolacímu soudu nesprávný závěr, že jeho nároky na vydání předmětných nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb. jsou prekludovány. Podle dovolatele jeho práva na vydání nemovitostí plynoucí ze zákona č. 403/1990 Sb. nemohla být prekludována, neboť je (resp. jeho zemřelá manželka V. V.) uplatnil řádně a včas. Poukazoval na skutečnost, že při převodu předmětných nemovitostí ze strany jeho manželky a O. K. na N. B. a následně při převodu na výrobní družstvo mechanika Praha byl vyvíjen na převodkyně nátlak, v dané věci jsou tedy naplněny podmínky pro vydání předmětných nemovitostí podle ustanovení § 2 zákona č. 403/1990 Sb. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o.s.ř. , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně,
nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
O takový případ v projednávané věci nejde.
Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, pokud vyslovil závěr, že v dané věci nebylo prokázáno vlastnictví (spoluvlastnictví) žalobce a ani jeho právní předchůdkyně předmětných nemovitostí. Dovolací soud se též ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že žalobce se nemůže domáhat svých nároků ani podle zákona č. 403/1990 Sb. , neboť došlo k prekluzi jeho nároků ve smyslu ustanovení § 19 citovaného zákona. Potvrzující rozsudek odvolacího soudu tedy vychází z přiléhavého výkladu relevantních ustanovení zákona, které se věci týkají. Jiný výklad, než byl zaujatý soudem prvního stupně a převzatý soudem odvolacím nepřichází do úvahy. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto třeba považovat za věcně správné.
Z výše uvedeného vyplývá, že tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) , odst. 3 o.s.ř. v dané věci nenaplnila.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2011
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu