Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4649/2010

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce J. V., zastoupeného Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem se sídlem v Praze 2, Španělská 2, proti žalované K. Z., zastoupené JUDr. Olgou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28/559, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2010, č. j. - 90 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. - 95, takto:

č. j. - 95 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2009, č.j. - 71, který zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vyklidit a žalobci předat pozemek blíže specifikovaný ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nebyl nikdy vlastníkem (spoluvlastníkem) předmětných nemovitostí

a ani jeho právní předchůdkyně - manželka V. V., od níž své právo odvozuje, nebyla v době své smrti jejich vlastnicí (spoluvlastnicí). Dovodil, že žalobcem vymáhané právo nemůže vycházet z jeho práva vlastnického, neboť mu k předmětným nemovitostem nikdy nesvědčilo. Odvolací soud vyslovil, že pokud se žalobce domáhá vydání předmětných nemovitostí, resp. uzavření dohody o jejich vydání, není jeho nárok důvodný ani ve smyslu , o zmírnění následků některých majetkových křivd. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že veškeré nároky plynoucí ze jsou prekludovány ve smyslu ustanovení citovaného zákona, a to v situaci, kdy řízení bylo zahájeno dne 24. 9. 2007. Odvolací soud považoval za nevýznamné posouzení otázky, že žalobce neprokázal, že by byl oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení a ani neprokázal, že by jeho manželka nesvobodně darovala svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech N. B.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost zdůvodňoval ustanovením s tím, že rozhodnutí o otázce prekluze tzv. restitučních nároků má po právní stránce zásadní význam. Uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení Vytýkal odvolacímu soudu nesprávný závěr, že jeho nároky na vydání předmětných nemovitostí podle jsou prekludovány. Podle dovolatele jeho práva na vydání nemovitostí plynoucí ze nemohla být prekludována, neboť je (resp. jeho zemřelá manželka V. V.) uplatnil řádně a včas. Poukazoval na skutečnost, že při převodu předmětných nemovitostí ze strany jeho manželky a O. K. na N. B. a následně při převodu na výrobní družstvo mechanika Praha byl vyvíjen na převodkyně nátlak, v dané věci jsou tedy naplněny podmínky pro vydání předmětných nemovitostí podle ustanovení Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou řádně zastoupenou podle , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně,

nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a

se přitom nepřihlíží ( ).

O takový případ v projednávané věci nejde.

Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, pokud vyslovil závěr, že v dané věci nebylo prokázáno vlastnictví (spoluvlastnictví) žalobce a ani jeho právní předchůdkyně předmětných nemovitostí. Dovolací soud se též ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že žalobce se nemůže domáhat svých nároků ani podle , neboť došlo k prekluzi jeho nároků ve smyslu ustanovení citovaného zákona. Potvrzující rozsudek odvolacího soudu tedy vychází z přiléhavého výkladu relevantních ustanovení zákona, které se věci týkají. Jiný výklad, než byl zaujatý soudem prvního stupně a převzatý soudem odvolacím nepřichází do úvahy. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto třeba považovat za věcně správné.

Z výše uvedeného vyplývá, že tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , odst. 3 v dané věci nenaplnila.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobce odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první za použití , Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2011

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu