Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 705/2011

20 Cdo 705/2011

U S N E S E N Í

KL GROUP s.r.o.

Tělovýchovné jednotě Chomutov - Mezihoří

, se sídlem v Mezihoří ev. č. 71, 430 01, Blatno, identifikační číslo osoby 148 65 084, zastoupené Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, 28. října 3649, pro 53.931,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. března 2009, č. j. - 34, takto:

Dovolání

se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 24. 1. 2008, č. j. - 6, jímž Okresní soud v Chomutově nařídil podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 20, exekuci na majetek povinné k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 53.931,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Jitku Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město. Odvolací soud měl všechny předpoklady pro nařízení exekuce za splněné a námitku povinné, že jí exekuční titul nebyl nikdy doručen (neboť byl doručován na nesprávnou adresu Meziboří 71, namísto Mezihoří 71), a proto dosud není v právní moci, neshledal důvodnou, neboť ze zprávy České pošty, s.p., Pošta Chomutov a kopie doručné knihy zjistil, že zásilka s exekučním titulem byla doručována poštou Chomutov 1, PSČ 430 01 na adresu Mezihoří 71, 430 01 Blatno (tj. na skutečnou adresu povinné), oznámena byla adresátovi dne 29. 10. 2007 a dne 30. 10. 2007 byla připravena k vyzvednutí u pošty Chomutov 2; povinná si však zásilku nevyzvedla a dne 15. 11. 2007 byla vrácena odesílateli. Exekuční titul tak byl povinné doručen uplynutím desetidenní úložní doby dne 9. 11. 2007 ( , ve znění účinném do 30. 6. 2009); odvolání proti němu povinná nepodala, jak z nalézacího spisu vyplývá, a exekuční titul tak dne 27. 11. 2007 nabyl právní moci a po uplynutí v něm stanovené třídenní lhůty k plnění se dne 1. 12. 2007 stal formálně vykonatelným. Další námitku povinné o předčasnosti žaloby podané v nalézacím řízení krajský soud posoudil pro nařízení exekuce za nerozhodnou, neboť exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, nýbrž je povinen z něj vycházet.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť má za to, že „jde o rozhodnutí zásadního právního významu“. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , podle nějž je doručenka , která má povahu veřejné y, přičemž každý údaj, který je na doručence uveden, platí za pravdivý, pokud se neprokáže opak (ten přitom dokazuje ten, kdo existenci takové skutečnosti tvrdí), a  dále na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , podle nějž „provedení nenavrženého důkazu je výrazným vybočením ze zásady projednací, které nemůže být odůvodněno jen tím, že odvolací soud považuje skutkový stav za nedostatečně zjištěný“. Má za to, že „o řízení, jež se řídí principy řízení sporného, jde i v případě řízení exekučního, jež se taktéž řídí principem projednacím, a že strany (účastníci) jsou povinny navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení i všude tam, kde je v exekučním řízení potřeba dokazování“. Je přesvědčena o tom, že „z principu projednacího soud může vybočit jen v odůvodněných případech, které nadto ve svém rozhodnutí odůvodní; jde totiž o vybočení ze základního principu sporného řízení, které konec konců znamená do jisté míry porušení principu rovnosti stran a nestranného přístupu soudu ke stranám, jež musí soud ve svém rozhodnutí odůvodnit“. Odvolacímu soudu tak vytýká, že provedl k vyvrácení údajů na veřejné ě (doručence) důkaz, který nebyl stranami navržen, a „ve svém rozhodnutí ani nevysvětlil, proč považoval za nezbytné vybočit z principu projednacího a tím i ze zásady rovnosti stran“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) a exekučního řádu přípustné.  

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu sice označila, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, když ve skutečnosti uplatnila pouze dovolací důvod podle ; z hlediska přípustnosti dovolání podle je však tato dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz -  srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004. sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn.   ,  uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání povinné proti němu podle ve spojení s , odst. 2 není tudíž přípustné a Nejvyšší soud je proto podle , věta první, a odmítl.  

O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2011

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.předsedkyně senátu