Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2568/2009

-168

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně S.G., zastoupené JUDr. Petrem Šedivým, advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 2997, proti žalované M.K., zastoupené Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 5. února 2009, č. j. -115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2008, č. j. -76, zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k rodinnému domu na pozemku parc. č. 684/1 a k pozemku parc. č. 684/1 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaným u Katastrálního úřadu. Předmětné nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobkyně a uložil jí, aby žalované zaplatila na vyrovnání podílu částku 1.750.000,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 5. 2. 2009, č. j. -115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené (dále jen „ “).

Podle v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastnicím známy, uvedené y jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně, dovolací soud proto na ně odkazuje.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí. O takový případ v dané věci nešlo.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042. Dovolatelka nevymezila relevantní hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť jeho rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která jsou v tomto dovolacím řízení nezpochybnitelná, je v souladu s hmotným právem i stávající judikaturou Nejvyššího soudu.

Lze přisvědčit dovolatelce, že § 142 odst. 1 obč. zák. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být např. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. , publikované pod č. 1/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, viz též R 37/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a také vyplývá jasně ze znění zákona. Soud může provést způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, spočívající v přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za přiměřenou náhradu nebo v nařízení prodeje a rozdělení výtěžku, jen pokud není rozdělení věci dobře možné. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2004, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí pod C 3045.

Pokud oba soudy neakceptovaly návrh na reálné rozdělení nemovitostí, pak rozhodnutí soudů neodporuje stávající judikatuře. Dovolací soud zde odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 1968, sp. zn. 4 Cz 3/68, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 1968, v němž zaujal právní názor, od něhož není důvodu se odchylovat, že „Pred prípadným reálnym rozdelením věci súdnym rozhodnutím je třeba uvážiť, do akej miery možno požadovať na účastníkoch vynaloženie nákladov spojených s reálnym rozdelením (najmä stavby); ak by reálne rozdelenie nebolo uskutočniteľné bez nákladných stavebných úprav, bolo by potrebné považovatˇz tohoto hľadiska věc za reálne nedeliteľnu“. Shodný názor vyslovil Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí pod C 3425. Ze znaleckého posudku Ing. Antonína Randy ze dne 3. května 2008 se podává, že reálné rozdělení předmětného domu by znamenalo velký technický zásah do budovy a náklady přes 1.100.000,- Kč. Z tohoto pohledu nelze tento dům považovat za reálně dělitelný.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. června. 2010, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách www.nsoud.cz, dovodil, že „rozdělení budovy v podílovém spoluvlastnictví na bytové jednotky má přednost před jinými způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví. Hypotetická možnost komplikací při správě a údržbě domu, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, nemůže sama o sobě vyloučit dělení domu na jednotky. Samotná okolnost, že účastníci vedou soudní spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je zpravidla důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální; to však nemůže vyloučit možnost rozdělení domu na jednotky“.

V dané věci nejde jen o hypotetické možnosti komplikací při správě a údržbě domu, ke kterým by v budoucnu mohlo dojít, ale odvolací soud vyšel ze (v dovolacím řízení nezpochybnitelného) skutkového zjištění, že vztahy mezi účastnicemi jsou „velmi zjitřené“. Pak ovšem nelze právní úvahu odvolacího soudu o nevhodnosti vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením domu na bytové jednotky považovat za zjevně nepřiměřenou.

Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoli právní (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí pod C 5758). Základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je její obecná cena v daném místě v době rozhodování. Je pravda, že oba soudy při rozhodování vyšly z ocenění nemovitostí ke dni 15. května 2007. Dovolací soud však při posuzování přípustnosti z hlediska nemohl přehlédnout, že dovolatelka v řízení včetně řízení před odvolacím soudem ocenění nemovitostí v částce 3.500.000,- Kč akceptovala, neboť v nejmenším správnost tohoto ocenění nezpochybňovala. Ostatně nic nebrání tomu, aby se účastníci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na ceně věci dohodli. Pokud své námitky k ceně nemovitostí uvedené v dovolání nevznesla nejpozději v odvolacím řízení, nemohla je s úspěchem uplatnit v dovolání. V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé ( ).

Pozemek parc. č. 3217/50 žalobkyně předmětem řízení neučinila, podle znaleckého posudku Ing. Antonína Randy ze dne 6. července. 2007 se nachází v jiné lokalitě, s předmětnými nemovitostmi nesouvisí, takže nic nebrání tomu, aby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k tomuto pozemku bylo provedeno samostatně dohodou spoluvlastnic nebo rozhodnutím soudu.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , bodu 5 (z částky 1.750.000,-- Kč), , písm. a) , , a částku 10.000,-- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,-- Kč podle (advokátní tarif) a celkem činí 10.300,-- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. května 2011

JUDr. František Balákpředseda senátu