Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1310/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně RADIOKOMUNIKACE a. s., se sídlem v Praze 3, U Nákladového nádraží 3144, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26705036, proti žalovanému Bc. L. R., o zaplacení částky 21.215,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12. června 2008, č. j. -78, a ze dne 7. července 2008, č. j. -92, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2008, č. j. -104, , takto:

se zastavuje

.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2008, č. j. -104, ,

se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. září 2008, č. j. -104, , k odvolání žalovaného potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12. června 2008, č. j. -78, jímž bylo rozhodnuto, že v řízení bude jako s žalobcem namísto společnosti RADIOKOMUNIKACE a. s., se sídlem v Praze 3, U Nákladového nádraží 3144, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26705036, zaniklé sloučením, pokračováno s jejím právním nástupcem společností České Radiokomunikace a. s.,

se sídlem v Praze 3, U Nákladového nádraží 3144, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27444902 (výrok pod bodem I), a odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 7. července 2008, č. j. -92, jímž byla připuštěna změna žaloby (výrok pod bodem II).

Usnesení odvolacího soudu v obou jeho výrocích, jakož i obě usnesení soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním, v němž uvedl pouze tolik, že proti těmto rozhodnutím podává „v návaznosti na předešlá rozhodnutí“ dovolání, a protože nemá právnické vzdělání, žádá o osvobození od soudních poplatků a nákladů řízení a o ustanovení právního zástupce, který by mu pomohl po odborné stránce s tímto složitým dovoláním.

S přihlédnutím k článku II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval podle ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „ “), přičemž dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného proti oběma usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, přípustné není. v ustanoveních § až 239 obsahuje výčet usnesení odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé a proti nimž je dovolání přípustné, a usnesení o odmítnutí odvolání mezi nimi není. Je tomu tak proto, že mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je podle ustanovení žaloba pro zmatečnost. Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku pod bodem II usnesení odvolacího soudu, jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Pokud jde o potvrzující výrok pod bodem I usnesení odvolacího soudu, proti němu – oproti chybnému poučení odvolacího soudu – dovolání přípustné je, neboť je zákon připouští v ustanovení

Z ustanovení , 3 vyplývá, že dovolatel (krom případů v tomto ustanovení uvedených) musí být zastoupen advokátem, jímž musí být dovolání též sepsáno.

Ustanovení určuje, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v (zastoupení dovolatele advokátem), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání žalovaného ze dne 4. ledna 2009, podané ve dvouměsíční lhůtě stanovené v větě první , učiněné v době, kdy žalovaný advokátem zastoupen nebyl, a advokátem nesepsané, obsahuje údaj o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu se toto rozhodnutí napadá, a dá se z něho též usoudit, čeho se dovolatel domáhá; nelze však z něho zjistit, z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá (dovolací důvody).

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 2. července 2009, č. j. -140, ustanovil žalovanému „k ochraně jeho zájmů v této věci“ zástupce z řad advokátů, a to JUDr. Tomáše Mikulíka Hameleho, Ph.D. Protože usnesení neobsahuje poučení o odvolání proti tomuto výroku (poskytnuté poučení o možnosti podat odvolání je vztaženo k neexistujícímu výroku II), nenabylo právní moci dne 18. srpna 2009, jak je vyznačeno na jeho originálu, nýbrž – vzhledem k ustanovení větě druhé – až uplynutím tříměsíční lhůty od doručení, tj. dne 30. listopadu 2009 (srov. větu první ).

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o přípustnosti dovolání, byla lhůta k doplnění chybějících náležitostí dovolání běžící od právní moci usnesení, jímž byl dovolateli ustanoven zástupce, nikoliv dvouměsíční (podle věty první ), nýbrž – vzhledem k ustanovení věty druhé – čtyřměsíční [srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2003, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), pod číslem C 1985, svazek 26/2004, a v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2003, pod číslem 117.]. Lhůta k doplnění dovolání ve smyslu ustanovení , části věty druhé za středníkem, tedy uplynula až dne 31. března 2010. I tak však tato lhůta uplynula marně, neboť během ní (ani později) nebylo dovolání o chybějící dovolací důvody doplněno.

Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním, a v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat. Dovolatel může tuto vadu odstranit a dovolání doplnit o dovolací důvody jen ve lhůtě určené v ustanovení Jde o lhůtu propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a dovolací soud, který k případnému pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout za přiměřeného použití ustanovení věty první (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod číslem C 3540, svazek CD-3/2007). Tak je tomu též v dané věci.

Na tomto důsledku nemůže nic změnit ani skutečnost, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. června 2010, č. j. -156, byl ustanovený zástupce žalovaného na svou žádost (kterou podal již dne 12. října 2009 a k níž se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 25. února 2010, v němž požádal o ustanovení jiného zástupce) povinnosti k zastupování žalovaného zproštěn. Stalo se tak totiž až poté, co lhůta k doplnění dovolání uplynula, dovolatel byl tedy po celou dobu jejího běhu advokátem zastoupen; ten ještě podáním došlým soudu dne 30. března 2010 v reakci na vyjádření žalovaného argumentoval, že další zastupování není pro narušení důvěry možné, a opakoval žádost o zproštění. Na okraj lze poznamenat, že usnesení odvolacího soudu ze dne 30. září 2010, sp. zn. -169, jímž bylo k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně č. j. -156 potvrzeno, nebylo zprošťovanému zástupci – alespoň podle obsahu spisu – doručeno (ani doručováno) a usnesení o zproštění tak zřejmě není dosud pravomocné.

Bez významu je též to, že soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 4. ledna 2011, č. j. -173, že žalovanému se zástupce neustanovuje, přičemž podle obsahu odůvodnění se mělo jednat o ustanovení nového zástupce pro dovolací řízení a soud prvního stupně opřel své rozhodnutí mimo jiné o (nesprávné) poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání proti jeho rozhodnutí není přípustné. V situaci, kdy lhůta k doplnění dovolání již marně uplynula, by ustanovení zástupce dovolateli nemohlo na důsledcích spojených s jejím uplynutím nic změnit. Jde o lhůtu zákonnou, kterou nelze ani prodloužit (srov. shodně např. již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), natož pak její marné uplynutí – z jakýchkoliv důvodů – nevzít na zřetel. Z týchž příčin nejsou důvody, proč ustanovený advokát dovolání ve lhůtě nedoplnil, právně významné pro posouzení důsledků marného uplynutí lhůty, v níž tak mohl učinit.

Nejvyšší soud proto odmítl též dovolání proti výroku pod bodem I rozhodnutí odvolacího soudu, a to podle ustanovení a

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu