Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4316/2010

29 Cdo 4316/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Blankou Faltýnkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, náměstí W. Churchilla 2, PSČ 130 00, proti žalovanému Bytovému družstvu DRUŽBA, se sídlem v Ústí nad Labem, Dobrovského 869/15, identifikační číslo osoby 00043907, o uložení povinnosti „zrušit v Rozhodnutí – úhrady za užívání bytu a služeb v plném rozsahu položku Záloha na teplo“, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2010, č. j. -104, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 29. září 2008, č. j. -72, Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byly uloženy povinnosti 1/ „zrušit v Rozhodnutí – úhrady za užívání bytu a služeb v plném rozsahu položku Záloha na teplo“, 2/ vyplatit žalobci přeplatky vyúčtování nákladů na vytápění, teplou a studenou vodu za rok 2002 ve výši 2.447,- Kč a za rok 2003 ve výši 2.802,- Kč a 3/ zaplatit žalobci částku 11.490,- Kč s úrokem ve výši 10% od 1.7.2003 do zaplacení a náklady řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení a doplatku na provedení znaleckého posudku (výroky II. a III.).

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti zrušit v Rozhodnutí – úhrady za užívání bytu a služeb položku Záloha na teplo v plném rozsahu, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení (výrok první), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).

Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňuje dovolací důvody dle a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v tomto rozsahu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitku dovolatele, podle níž odvolací soud tím, že žalobci neposkytl potřebné poučení, porušil ustanovení a , je možno posoudit pouze jako poukaz na vadu řízení dle , která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani (dovoláním zpochybněný) závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí a podle něhož žalobce, který se žalobou v projednávané věci domáhá, aby žalovanému družstvu byla uložena povinnost zrušit v rozhodnutí (představenstva družstva) položku „záloha na teplo“, vymáhá na žalovaném splnění povinnosti, která mu není uložena právním předpisem ani stanovami.

Nejvyšší soud totiž již v usnesení ze dne 29. června 2005, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soud může zásadně zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. Vysvětlil přitom, že nepřipouští-li obchodní zákoník napadat u soudu platnost rozhodnutí jiných orgánů společnosti (než valné hromady), vyplývá z uvedeného i závěr, že tato rozhodnutí u soudu napadat nelze, resp. že soud není oprávněn tato rozhodnutí přezkoumávat jinak, než v rejstříkovém řízení, pokud rozhoduje o zápisu skutečnosti, založené takovým rozhodnutím, do obchodního rejstříku.

Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito závěry Nejvyššího soudu - jež se obdobně prosadí i ve vztahu k družstvu - plně v souladu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. dubna 2011

JUDr. Petr Šuk předseda senátu