Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2698/2009-113

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 2698/2009-113

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce Ing. J. V., CSc., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému Ing. V. V., CSc., zastoupenému JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č.j. -71, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. května 2008, č.j. -47, zamítl žalobu, aby žalovaný uveřejnil v Ústeckém deníku omluvu tohoto znění: „

Omlouvám se veřejně Ing. J.V., CSc., že jsem mu v roce 1984 bezdůvodně odmítl souhlas k vydání výjezdní doložky na cestu do Austrálie. Ing. V. V., CSc.“

, a dále zamítl žalobu aby žalovaný zaplatil žalobci na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“) částku 10.000,- Kč. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. února 2009, č.j. -71, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud věc posoudil podle § 11násl. obč. zák. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Stejně jako soud prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, spočívající v neudělení souhlasu k podání žádosti o udělení výjezdní doložky, neboť žalobce ani neprokázal, že by žalovaný byl původcem žalobcem tvrzeného neoprávněného zásahu do jeho osobnostních práv. Tvrzení, že žalovaný žalobce v blíže neuvedené době nepřiměřeně šikanoval, např. nejnižším platovým zařazením, neuznáním odměn za vynález, nezákonnou výpovědí, odvoláním z úkolu titanových anod, považoval soud za subjektivní přesvědčení žalobce, které nemohlo mít za následek zásah do osobnostních práv žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení , a domnívá se, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Zásah do osobnostních práv spatřuje v rozhodnutí žalovaného, kterým mu bylo upřeno jeho základní občanské právo garantované Všeobecnou deklarací o lidských právech. Tím byla dotčena jeho integrita osobnosti, bez ohledu na jeho subjektivní pocit. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný a navrhl jeho zamítnutí. Současně žádal o přiznání nákladů dovolacího řízení.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy tvrzený zásah do osobnostních práv žalobce neměl za prokázaný (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2006, sp. zn. ). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč /srovnej , , , , ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč ( )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. dubna 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu